Šingo Curumi se narodil 14. března 1964 v Tokiu a je jedním z nejvýraznějších japonských filmových a divadelních režisérů své generace. Jeho tvorba, hluboce zakořeněná v tradici japonského psychologického dramatu a inspirovaná evropskou autorskou cinématografií, je charakteristická minimalistickou estetikou, prodlouženými záběry a intenzivním zkoumáním lidské osamělosti a paměti. Vystudoval režii na prestižní Tokijské univerzitě umění, kde také začal formovat svůj osobitý styl pod vlivem pedagogů jako Hirokazu Kore-eda.

Svůj celovečerní debut, Ticho mezi námi (1992), natočil ve věku 28 let. Film, líčící neromantický vztah dvou sousedů v panelákovém komplexu, získal mezinárodní uznání na festivalu v Rotterdamu a stanovil základní kameny Curumiho poetiky: zdánlivě banální situace, které pod povrchem odhalují hluboké emocionální propasti. Průlom na domácí scéně přišel s filmem Ztracená ozvěna (1998), melancholickým road movie po zapomenutých venkovských městečkích, jež mu vyneslo cenu za nejlepší režii na festivalu v Mainichi.

Na přelomu tisíciletí se Curumi etabloval jako mezinárodní autor. Jeho trilogie Prázdné byty (2001), Okno naproti (2005) a Nepřicházející host (2010) systematicky zkoumala téma fyzické a emocionální absence v moderním japonském životě. Zatímco Okno naproti bylo vybráno do hlavní soutěže na festivalu v Benátkách, intimní drama Nepřicházející host získalo Cenu poroty na festivalu v Locarnu. V tomto období také začal pravidelně spolupracovat se scenáristkou a střihačkou Jumiko Takahaši, která se stala klíčovou spolupracovnicí jeho tvůrčího týmu.

V poslední dekádě Curumi částečně opustil přísný minimalismus a experimentuje s hybridními formáty. Film Sny zaznamenané na vodu (2016) kombinoval dokumentární záběry japonského venkova s fikcí o stárnoucím dokumentaristovi a byl pochválen za svou meditativní vizuální krásu. Jeho dosud poslední snímek, Jméno větru (2022), se vrátil k tématu rodinného traumatu a paměti a potvrdil jeho status živé klasiky japonského filmu. Šingo Curumi je známý jako výjimečně náročný a soustředěný tvůrce, jehož dílo představuje jednu z nejkoherentnějších a nejpůsobivějších výpovědí o současném Japonsku v celé kinematografii.