Šingo Curumi se narodil 14. března 1964 v Tokiu a je jedním z nejvýraznějších japonských filmových a divadelních režisérů své generace. Jeho tvorba, hluboce zakořeněná v tradici japonského psychologického dramatu a inspirovaná evropskou autorskou cinématografií, je charakteristická minimalistickou estetikou, prodlouženými záběry a intenzivním zkoumáním lidské osamělosti a paměti. Vystudoval režii na prestižní Tokijské univerzitě umění, kde také začal formovat svůj osobitý styl pod vlivem pedagogů jako Hirokazu Kore-eda.
Svůj celovečerní debut, Ticho mezi námi (1992), natočil ve věku 28 let. Film, líčící neromantický vztah dvou sousedů v panelákovém komplexu, získal mezinárodní uznání na festivalu v Rotterdamu a stanovil základní kameny Curumiho poetiky: zdánlivě banální situace, které pod povrchem odhalují hluboké emocionální propasti. Průlom na domácí scéně přišel s filmem Ztracená ozvěna (1998), melancholickým road movie po zapomenutých venkovských městečkích, jež mu vyneslo cenu za nejlepší režii na festivalu v Mainichi.
Na přelomu tisíciletí se Curumi etabloval jako mezinárodní autor. Jeho trilogie Prázdné byty (2001), Okno naproti (2005) a Nepřicházející host (2010) systematicky zkoumala téma fyzické a emocionální absence v moderním japonském životě. Zatímco Okno naproti bylo vybráno do hlavní soutěže na festivalu v Benátkách, intimní drama Nepřicházející host získalo Cenu poroty na festivalu v Locarnu. V tomto období také začal pravidelně spolupracovat se scenáristkou a střihačkou Jumiko Takahaši, která se stala klíčovou spolupracovnicí jeho tvůrčího týmu.
V poslední dekádě Curumi částečně opustil přísný minimalismus a experimentuje s hybridními formáty. Film Sny zaznamenané na vodu (2016) kombinoval dokumentární záběry japonského venkova s fikcí o stárnoucím dokumentaristovi a byl pochválen za svou meditativní vizuální krásu. Jeho dosud poslední snímek, Jméno větru (2022), se vrátil k tématu rodinného traumatu a paměti a potvrdil jeho status živé klasiky japonského filmu. Šingo Curumi je známý jako výjimečně náročný a soustředěný tvůrce, jehož dílo představuje jednu z nejkoherentnějších a nejpůsobivějších výpovědí o současném Japonsku v celé kinematografii.
Freeze Me 2000
Herec
Dogfight: Stray Dogs' Elegy 2000
Herec
Dead or Alive 1999
Herec
Shark Skin Man and Peach Hip Girl 1999
Herec
Black Angel 2 1999
Herec
The Fox with Gentle Shoulders 1999
Herec
The Spiral 1998
Herec
Black Angel 1998
Herec
Herec
Naniwa Chūshingura 1997
Herec
GONIN2 1996
Herec
I Am Juice 1996
Herec
One More Time, One More Chance 1996
Herec
Symphony of the Sensual Wife Karuizawa 1996
Herec
Gonin 1995
Herec
Hero Interview 1994
Herec
Herec
One Bowl of Kakesoba 1992
Herec
Patio: Part 1 1992
Herec
Patio: Part 2 1992
Herec
❤️ Fanoušci
Zatím žádní fanoušci.