Měli bychom umět odpouštět, kdykoli je to možné.

„Viděl jsem ho jen pár dní předtím, než zemřel,“ prohlásil znuděně. „Přišel do kavárny, když jsem zrovna obědval.“
Keira polkla přes knedlík v krku. Nehledě na to, co si o Gavinovi myslela, byl jedním z obyvatel městečka. Jeho nepřítomnosti si lidé jen nevšimnou, pocítí ji. „Je to těžké, že?“
„Ani ne.“ Harry si tiše povzdechl. „Plivl mi do jídla.“

Jensen je tak starý, že viděl Mrtvé moře umírat.

Duch nijak nereagoval, jen pasivně, poněkud znuděně čekal. Nebylo to poprvé, kdy Keira vycítila, že sourozenci očekávají, že její práce bude o něco víc vzrušující. Nebylo příjemné být pro zesnulé zklamáním.

Historie je neprůhledná. Vidíme jen výsledek, ale nikoliv scénář, podle něhož se události řídí.

Své znalosti máme sklon považovat za osobní majetek, který je nutno ochraňovat.

Neschopnost předvídat mimořádné události znamená neschopnost předvídat vývoj obecně, uvážíme-li, jakým způsobem ovlivňují tyto události dynamiku běhu dějin.

Před objevením Austrálie věřili obyvatelé Starého světa, že naprosto všechny labutě jsou bílé.

Moje paměť není jako taška; o jejím obsahu nerozhoduju. Dovnitř jde všechno, ale ven asi nevychází nikdy nic.

Není to náhoda, že tenis používá jazyk života. Výhoda, shoda, podání, chyba, nula, základní prvky života, protože každý zápas je miniaturní život.

Život vám do cesty hodí všechno až na včerejšek, a nakonec i ten včerejšek.

Nenávist mě sráží na kolena, láska staví na nohy.