Co všechno udrží člověka při životě… Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, její osud je předem daný. Transport. Koncentrační tábor. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr? Sdílet Můj osobní dojem se absolutně nedá shrnout do jedné věty, ale nejdůraznější myšlenka, která ve mně asi už zůstane je, že některé cesty osudu za určitých okolností zkrátka nelze změnit. A ať už to zní třeba jako klišé, ještě více jsem si také uvědomila, že v každém člověku je kus dobrého i zlého... Co s tím dokáže udělat válka, zda snad smazává mezi dobrem a zlem hranice a jestli se to dá vůbec nějak soudit, na to mi román Zuzanin dech pár odpovědí dal, ale také ještě víc důvodů k úvahám. Celá recenze

Více...