Život Stelly Zázvorkové byl plný paradoxů. Matka jí dala neobvyklé jméno - v překladu znamená hvězda- , protože byla přesvědčena o tom, že dcera bude stejně krásná a křehká jako ona. Leč její očekávání se nenaplnilo, Stella se jí vůbec nepodobala. Otec, známý architekt, zase očekával, že po něm zdědí výtvarný talent. Ani to se nestalo. K herectví se dostala nikoliv proto, že by po něm odmalička toužila, ale proto, že jí zoufale nešla matematika a konzervatoř byla jediná škola, kde se nevyučovala. Chtěla být charakterní herečkou, ale stal se z ní jeden z nejuznávanějších ženských komiků. Neměla ostré lokty, nervala se o příležitosti, a přesto šla z jedné role do druhé. Nevyhledávala mužskou společnost, a přesto měla kolem sebe široký okruh vynikajících herců a umělců, kteří byli po celý život jejími blízkými přáteli. A i když její manželství trvalo jen něco přes rok a musela zažít to nejhorší, co může matka zažít - smrt vlastního dítěte -, neztratila optimismus ani víru v to lepší v nás. Stella Zázvorková milovala smích. Byl to její elixír mládí. Nabíjel ji, pomáhal překonávat nástrahy života, kterých na ni číhalo dost a dost. A ona ho dokázala mnohonásobně vracet nejen v bezpočtu svých filmových, televizních a divadelních rolí, ale i při nesčetných besedách s diváky.

No description yet