Pocit nepatřičnosti není nepatřičný, protože se nemáme o koho opřít. Naše civilizace je sevřená a zničená trojičním paradigmatem odchlipujícím z principu duality. Neustále jsou tu dva, kteří jsou spojeni nepřátelstvím proti tobě, ve dvou tě pomluví, odvlečou a umučí. Neustále stojíš stranou jako dítě lhostejných či krutých rodičů, novorozená jednotka stižená kombinací dvojího dědičného zatížení. Jsi vyloučen ze smlouvy nebo postaven doprostřed polarizované katastrofy. Spíš na přistýlce dvoulůžkového pokoje. Odpojený nulový vodič. Jako vítěz budeš poznamenán nenávisti druhého a třetího. Rodina povstává příchodem jednoho mezi dva a vytvoří základní předpoklad neudržitelného bujení potřeb. Mince stojící na hraně představuje pouhou zábavnou akrobacii před padnutím konečného rozhodnutí. Hladina, povrch a pokožka, tři plošné formy oddělující dvě různá prostředí, z nichž vždy jedno znamená tvůj zánik a jedno okamžitý zánik. Život mezi šedavějícím úsvitem a šedavějícím soumrakem. Hrůza sekundární literatury z terciárních pramenů. A přesto, neustálé čekání na třetího. Který dosvědčí druhému jeho provinění na tobě.

No description yet