Ráj kreténů pod Řípem, nevržem a neskřípem. Ještě hlt nechutné pálenky a ve dveřích do sklepa zastaví vlak, který ji vysvobodí, ale jen na chvíli. Vesmír je bez boha, kuchyň prázdná a v krabici čeká flagelantské náčiní. Ze všech tragédií se nakonec stane jen průvod maškar kráčejících do zapomnění. A život právě teď? Ochotnický kus, cirkus, starý nebo nový, a není nikdo, kdo by dnes večer nebyl přizván. A v pantech vrat od mrtvého adamovského údolí skřípe písek. Název povídkové knihy Stanislava Berana odkazuje ke známému myšlenkovému experimentu a naznačuje onu "ambivalenci jevu a nejistotu v předpokladech". Beran je spisovatel neexhibující, přesto se nebojí životy svých hrdinů nečekaně ozvláštňovat jakousi pitoreskní magií, přizváním zcela reálných postav či míst a nezřídka také robustním humorem a tragikomikou. Sdílet Působí to až téměř paradoxně, že navzdory atmosféře se sbírka od první stránky čte s lehkou elegancí. Vlastně se musím přiznat, že kniha jako taková, její zvláštní vyvedení, na mě od začátku působila jaksi legračně a možná trošku pohodově. Takže jsem se naladil na chillout atmosféru, sedl si do svého křesílka a počítal s tím, že si užiju zaslouženou hodinku relaxu. Chyba, přátelé moji, obrovská chyba. Ta facka, která vzápětí přišla, byla mým vystřízlivěním. Již první povídkou Jízdenka se mi v hlavě rozezní zvony deprese, když začnu načítat osud Bohdany, ženy sužované násilnickým manželem, který jí nachystal všechno, jen ne pohodový a milující domov. Celá recenze

Více...