Rodina je záchranný kruh, který nás drží nad vodou v rozbouřených vodách. Tedy v ideálním případě. Rodinný život má i stinné stránky, a když se události zvrtnou, mohou nabýt až hororových rozměrů. Společně prožíváme návštěvy, oslavy, prázdniny, ale taky rozvody, nemoci, pohřby... Jedenáct renomovaných autorek a autorů napsalo povídky, v nichž líčí očima dítěte či dospělého příběhy hlubokých, dojemných, úsměvných a jindy zas napjatých vztahů s našimi nejbližšími.

Kdo vám kdy v životě nejvíc chyběl? Milena jednoho dne potká svou ztracenou zakázanou lásku z dětství, čtyřicátnice Linda a Věra nacházejí na seznamce nového partnera, Líza i Ruda milují tajně své učitele, Ludvík i Mínka svou velkou celoživotní lásku… Všichni hrdinové povídek zažili nebo zažívají ty silné okamžiky, dokud vztah – jednou opětovaný, jindy platonický –, ještě trvá, ale oni už vědí, že se jednoho dne budou muset rozloučit. Třináct renomovaných autorek a autorů napsalo povídky o tom, jak bolestně nám může chybět ten, koho jsme velmi milovali, ale pak ho vlivem osudových okolností ztratili, ať to byl manžel, milenec, učitel či rodič, a s jakou intenzitou ho budeme postrádat, ať jsme s ním strávili jen pár večerů, anebo celý život.

Na tohle léto u babičky a dědy Mikuláš rozhodně nezapomene! Jsou prázdniny a Mikuláš má úplně volno. Žádná škola, žádné cvičení na kytaru, žádné tréninky v bazénu. Žádné vstávání v sedm ráno, hurá! Ale místo aby si doopravdy mohl dělat, co chce, tak ho rodiče jako každý rok naložili do auta a odvezli k babičce a dědovi. A on teď musí trávit čas lelkováním, potloukáním se po zahradě nebo šťouráním kusem drátu v pletivu králíkárny. Jednoho dne si Mikuláš všimne podivného chování souseda Čurdy, kterého děda nemá z nějakého neznámého důvodu rád. Rozhodne se sousedovu tajemství přijít na kloub a sleduje Čurdu do opuštěných kasáren za vesnicí. Tam vleze do staré plechové skříně a ocitne se v Irkutsku! Moment! Jak se to stalo? Cestoval snad v čase?

Ráj kreténů pod Řípem, nevržem a neskřípem. Ještě hlt nechutné pálenky a ve dveřích do sklepa zastaví vlak, který ji vysvobodí, ale jen na chvíli. Vesmír je bez boha, kuchyň prázdná a v krabici čeká flagelantské náčiní. Ze všech tragédií se nakonec stane jen průvod maškar kráčejících do zapomnění. A život právě teď? Ochotnický kus, cirkus, starý nebo nový, a není nikdo, kdo by dnes večer nebyl přizván. A v pantech vrat od mrtvého adamovského údolí skřípe písek. Název povídkové knihy Stanislava Berana odkazuje ke známému myšlenkovému experimentu a naznačuje onu "ambivalenci jevu a nejistotu v předpokladech". Beran je spisovatel neexhibující, přesto se nebojí životy svých hrdinů nečekaně ozvláštňovat jakousi pitoreskní magií, přizváním zcela reálných postav či míst a nezřídka také robustním humorem a tragikomikou. Sdílet Působí to až téměř paradoxně, že navzdory atmosféře se sbírka od první stránky čte s lehkou elegancí. Vlastně se musím přiznat, že kniha jako taková, její zvláštní vyvedení, na mě od začátku působila jaksi legračně a možná trošku pohodově. Takže jsem se naladil na chillout atmosféru, sedl si do svého křesílka a počítal s tím, že si užiju zaslouženou hodinku relaxu. Chyba, přátelé moji, obrovská chyba. Ta facka, která vzápětí přišla, byla mým vystřízlivěním. Již první povídkou Jízdenka se mi v hlavě rozezní zvony deprese, když začnu načítat osud Bohdany, ženy sužované násilnickým manželem, který jí nachystal všechno, jen ne pohodový a milující domov. Celá recenze

Detektivní povídky z pera hvězd současné české literární scény (Alena Mornštajnová, Jakuba Katalpa, David Urban, Bianca Bellová, Marek Epstein, Martin Goffa, Ondřej Neff, Kristýna Trpková, Markéta Hejkalová, Kateřina Surmanová, Stanislav Beran, Petr Bým)

Tomáš chce dopřát svým dětem a vnoučatům stejně bílé Vánoce, jako bývaly za jeho dětství, a je kvůli tomu schopen čehokoli. Terezka si nepřeje pod stromeček nic než jezdecký kurz, Julinka ještě věří na Ježíška, ale má už své pochybnosti. Zahraniční kancléř touží střelit si medvěda, Horáček už zase krade stromeček v lese. Tajemný muž jde k zamrzlé řece chytit rybu ke štědrovečerní večeři, paní Hrdličková zve na Štědrý večer jako každý rok muže bez domova k sobě domů, ale má jednu podmínku… Dvanáct populárních českých autorů a autorek napsalo vánoční povídky, které voní jehličím a cukrovím, jejichž hrdinové, jak se o Vánocích patří, plní sny sobě i svým nejbližším, a tak Ježíšek možná přinese brusle s kožíškem, štěňátko nebo duchovní prožitek. Jsou přece Vánoce a to je čas zázraků.

Sudety jsou v novele Kocovina vykresleny jako místo, kde lidi zůstávají jen proto, že nemají jinou možnost. Místo plné marasmu, jehož obyvatelé ztratili zájem o zbytek světa a začínají se tak trochu podobat zvířatům. Nedávná historie je ve vesnici v blízkosti rakouských hranic stále přítomná: postava místního blázna Honzíka, syna Češky a odsunutého Němce Hanse, je středobodem vyprávění. Kolem něj se rozvíjejí příběhy ostatních, nejčastěji místních, ale i Rakušanů, co sem přijeli za levným nákupem a levným sexem, nebo turistů, kteří chtějí na chvíli vyměnit kancelář za přírodu. Od konce války po současnost se před námi otvírají jednotlivé šuplíky osudů – svět malých, obyčejných lidí žijících či živořících na místě, na které se zapomnělo.

Dramatický příběh z padesátých let ve zpracování mladého českého prozaika. Co mohou mít společného protinacistický odbojář ze skupiny Tři králové, sedmnáctiletý člen pražského pouličního gangu, odsouzený za "protistátní činnost" do uranových dolů, a po slávě toužící básník? Snad víc než město a čas, v němž se protnuly jejich osudy. Krátce po Vítězném únoru si režim posvítil i na takzvané malé ryby. Spolu s politickou opozicí, kněžími a vojáky ze západní fronty tak končili v lágrech i bezvýznamní zlodějíčci, obdivovatelé jazzu a západní módy, v dobové propagandě nazývaní "pásci". V červnu roku 1953 byli členové gangu Vyšehradští jezdci zatčeni a brzy se konalo soudní přelíčení. Přísné tresty měly být varováním pro ostatní prozápadně orientovanou mládež. Zveličování jejich "protistátní činnosti" v tehdejších médiích mělo však efekt právě opačný. Vyšehradští jezdci se stali legendou, byť dnes už upadli do zapomnění. Svorníkem románu je prostor Prahy. Její místa i postavy, o kterých se v žádném turistickém průvodci nedočteme. Přes temný příkrov společenské reality se Beranovi hrdinové pokoušejí nalézt alespoň trochu nestádní způsob života. Za pár doušků svobody však zaplatí krutou daň.

"Beranovy krátké, ostře řezané texty oplývají jistotou výrazu a vypravěčským umem. Na malou plochu klasicky působících, dějově chudých črt dokázal koncentrovat syrové výseky všedních situací, které překvapily svými tíživými přesahy," podotkl kritik Karel Kouba nad autorovou prozaickou prvotinou. Po novele Hliněné dny se Stanislav Beran vrací s porcí nových povídek, tedy s žánrem, ve kterém je jistě nejsilnější. Scházíme se u stolu posetého drobky příběhů lidí účtujících s minulostí i se svými neúmyslnými a často nemilovanými rolemi, s lidmi těžce zápasícími s přítomností. Je možné trávit čekání na smrt vlastního dítěte nad křížovkou? Co spatří taxikář před gymnáziem? Má tetování duši? A má ji vysloužilý komunista, který ani nedýchá strachem, že neumře smířený a v pokoji? Jsme i s těmi, kteří mají to štěstí, že ještě nemusejí litovat toho, co udělali, a bát se příštího dne. Ten může kromě obav přinést i odpuštění, protože jedním životem v této knize nic nekončí, ještě přijdou děti a děti jejich dětí… Má lidské tělo otištěné ve sněhu skutečně podobu anděla? Vejde se rybářská loď do hracího automatu? Může být srnec životu nebezpečný? A poslouchal by Louis Armstrong punk? Obnažují kolotoče duši? Je tolik otázek s nesnadnou odpovědí… Duši vnímavého čtenáře však jistě mohou zasáhnout silné příběhy s přesvědčivými dialogy, příběhy, v nichž poznáváme dnešek i sami sebe. Lze konstatovat, že oblíbená poloha carverovsko-balabánovského empatického vyprávění má v Beranovi důstojného pokračovatele.

Nová kniha mladého autora, jehož povídková prvotina (Ažumřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa) vzbudila zaslouženoupozornost kritiky i čtenářů. Hliněné dny jsou novelou,o níž sám autor říká: "Kniha druhé poloviny století, ve kterémrozkvetlo salónní levičáctví a civilizační choroby, a takédvou lidských osudů, v určitých okamžicích se protínajícícha poté na dlouhou dobu vzájemně ztracených, osudů, kteréuž při letmém dotyku jako kulečníkové koule mění směra po dalších odrazech k sobě opět nacházejí cestu. Kniha doomrzení opakující, že štěstí je nesouměřitelné a relativní a láskamůže mít podobu skrytou i nehezkou. Kniha o tom, žekaždému z nás sedí mezi ušima nebo ve vnitřnostech ďábel,který dává životu směr v danou chvíli nevhodný, a přesto semladí úspěšní setkají s mladými neúspěšnými nad stejnourozlitou stařeckou polévkou."

Popis není dostupný

Popis není dostupný