Do poezie přetavená toužení na drahách žena-země-nebe-noc. Toužení leč neuhlazená a nelítostivá, "biedermeier se nekoná". Druhá samostatná sbírka Ireny Douskové je silná. Čím? Kondenzovanou melancholií, úsečnou obrazivostí, jazykově vzrušujícím pátráním v skulinách osobní i kolektivní paměti a přesně dávkovanými poměry racionálního a intuitivního psaní: "Odevšad táhne / Zašel na jedno / Psi štěkají / Stara panna jde dál".

Více...