Kabala, Žižkov, rok 1911. Něco se chystá. Max Kanarfogel dostane dopis. Přítel ho žádá, aby přijel do Vídně. Nutně s ním potřebuje mluvit. Blíží se cosi neblahého. A má se to stát v Praze. Pokud k tomu dojde, bude to mít katastrofální následky. Mohou dva sváteční kabalisté zabránit něčemu, o čem mají tak málo informací? A jak s celou věcí souvisí zlověstné vrčení, děsící žižkovskou mládež? Jde o pouhou hysterii, mámení smyslů, anebo je tu důvod k obavám? Zatím se nic neděje…

Soubor devíti komorních povídek. Časový oblouk klenoucí se jako duha od sovětské okupace naší země v roce 1968 přes pohřeb Václava Havla po covidovou současnost tvoří dějinné pozadí groteskně-melancholických příběhů. Ačkoli je život často fraška, občas - na zlomek vteřiny - probleskne vyprávěním paprsek něčeho, co nás možná přesahuje… Ale jisté to není. A jak by taky mohlo, když se nám možná "všechno jen zdálo a jen ty sny tu nakonec zůstanou".

Popis není dostupný

Hned v úvodu této vtipné, ale i dojemné perestrojkové "road-movie" definuje dvacetiletá Róza svůj osudový plán zcela jasně. Musí "najít Ostraváka a přiznat, že ho miluje". V tu chvíli ještě netuší, jak těžký úkol to bude… Novela o krátké prázdninové cestě není jen příběhem čtveřice hlavních protagonistů. Je také originálním zrcadlem doby, zdánlivě ještě stejně nehybné jako hladina českých rybníků.

Do poezie přetavená toužení na drahách žena-země-nebe-noc. Toužení leč neuhlazená a nelítostivá, "biedermeier se nekoná". Druhá samostatná sbírka Ireny Douskové je silná. Čím? Kondenzovanou melancholií, úsečnou obrazivostí, jazykově vzrušujícím pátráním v skulinách osobní i kolektivní paměti a přesně dávkovanými poměry racionálního a intuitivního psaní: "Odevšad táhne / Zašel na jedno / Psi štěkají / Stara panna jde dál".

Tato próza patří do subtilnější, neautobiografické linie autorčiny tvorby. Pozoruhodný je už samotný syžet: poslední měsíce nemocného Jaroslava Haška na Lipnici. Medvědí tanec však není jenom jeho příběhem, ale také bohatě strukturovaným portrétem doby. Píše se rok 1922 a my se ocitáme ve venkovském světě, kam se Hašek uchýlil, aby dopsal své životní dílo. O Švejkovi sice padne pár zmínek, ale to je vše. Dousková nenapsala biografický román o spisovateli, který se dočkal světové slávy až po smrti. Daleko víc ji zajímá existenciální situace vyhasínání sil někoho, kdo se po celý život bohatýrsky bavil, provokoval, a ještě o tom uměl vtipně vyprávět a psát. V Lipnici se už proslulý chodec stěží doplouží s oteklýma nohama do hospody. Stále v něm přebývá dřívější skandalista, avšak lipnická komunita je už jeho poslední protivník. Silnou stránku románu představuje tísnivá atmosféra blížícího se konce: venku leje jako z konve, hučící komín marně vyhání podzimní lezavo. Hašek stále ještě píše pro přátele veršovánky, pro místní ochotníky skandalistní hru, ale uprostřed bezesné noci mívá jeho tvář výraz vyděšeného dítěte, jak si všimne jeho žena Šura, která se o umírajícího alkoholika stará…

Série: Helenka Součková

Po bestselerech Hrdý Budžes (jenž se proslavil také jako činohra s vynikající Barborou Hrzánovou v hlavní roli) a Oněgin byl Rusák (v divadelní režii Jana Borny) přichází závěrečná část autorčiny volné trilogie Darda. Čas železnou oponou trhnul, takže žákyni a v téže h(n)usákovské realitě dospívající gymnazistku Helenu potkáváme nyní jako vdanou ženu, matku dvou dětí. Ačkoli se dobové kulisy proměnily, na lepší svět to kupodivu zase nevypadá. Namísto krize normalizace je tu krize středního věku. A když už krize, tak pořádná. Přichází totiž jedna darda za druhou. Tento tragikomický příběh se tentokrát odehrává v našem čase. Ani Dardě neschází zdánlivá lehkost vyprávění a autorčin slovní i situační humor. Nicméně v tomto případě víc než kdy jindy platí, že při tom smíchu v ranách štípe sůl.

Předchozí knihy Ireny Douskové Hrdý Budžes či Oněgin byl Rusák se proslavily nejen jako literární skvosty, ale mají úspěch také na divadle. Nová autorčina próza je menšího rozsahu. Děje se odehrávají v nedávné minulosti v obci kousek od Berouna. Během jednoho týdne se v kratších, propojených částech naplňuje známé dětské rozpočítadlo Štěstí, neštěstí, láska, manželství, panenka, kolébka, hraběnka, smrt. Próza má jemně baladické ladění, atmosféra jakoby evokuje rozvlněný letní vzduch nad rozpáleným asfaltem, z něhož nenápadně probleskují skutečné vypravěčské perly. Výtečné čtení!

Série: Helenka Součková

Volné pokračování bestselleru Hrdý Budžes. I Oněgin byl Rusák chytí za srdce jak každého, kdo má v živé paměti prapodivně popelavou dobu husákovské normalizace, tak čtenáře, kteří onen čas-nečas znají už jen zprostředkovaně.Helena Součková se přes kádrové překážky dostává na gymnázium. Přestože jí osud nerozdal právě příznivé karty, statečně usiluje vyznat se ve svém nitru i v pokryteckém světě kolem. Navzdory všem obtížím a zmatkům si dokáže trpělivě budovat bohatý vnitřní svět. Oněgin byl Rusák je tedy podobně jako Hrdý Budžes jednak autobiograficky laděným osobním příběhem, jednak tragikomickou mozaikou doby, která ani s odstupem času neztratila nic na své obludnosti. Zparchantělý, prohnilý komunistický absurdistán ČSSR zde (spíše jakoby mimochodem, tím však přesvědčivěji) vystupuje ve vší své ubohosti a nahotě.

Irena Dousková, autorka dnes již proslulého románu Hrdý Budžes, vydala o pouhý rok dříve svou prozaickou prvotinu Goldstein píše dceři (1997). V dopisech, které posílá stárnoucí filmový režisér z Izraele své dospělé dceři do Prahy, se postupně odkrývají peripetie jeho života v Čechách i v jeho nové zemi a rozporuplnost opožděně navázaného, nenaplněného vztahu. Tento výsostně komorní příběh o otcovské lásce i sebelásce, odehrávající se na přelomu 80. a 90. let dvacátého století, vychází v novém ilustrovaném vydání.

V povídkovém souboru Čím se liší tato noc představuje autorka devět zšeřelých, baladicky laděných příběhů. Ačkoli se odehrávají v neobvykle širokém časovém rozpětí - od úsvitu našeho letopočtu až po sedmdesátá léta minulého století - jsou důsledně komponovány do jediného celku. Co je svorníkem vnitřní klenby tohoto úchvatného povídkového devatera, napovídá vstupní citát ze Zeyerova Jana Marii Plojhara: "Znám ji: není zlá, ale lidé průměrně dobří dovedou býti velmi tvrdými."

Série: Helenka Součková

Chcete se zasmát, zastydět a zavzpomínat? Prvními roky husákovské normalizace, tak jak se v řadě komických i méně veselých příhod a situací promítala do života dětí i dospělých z jednoho okresního města, nás v této knize provází bystrá, leč přiměřeně naivní žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně Helenka Součková. Po mimořádném ohlasu vychází kniha v novém vydání a zároveň byla úspěšně uvedena jako divadelní hra.

Nová próza o nedokonalosti mezilidských vztahů sestává z dvanácti samostatných textů, takže může evokovat jakýsi celoroční povídkový kalendář na téma manželství, rodina, mezilidské vztahy.

Příběh mladé ženy, která prožívá hlubokou životní krizi. Navenek žije v tradičním, uspořádaném manželství, její život se nevymyká běžnému rámci: vydělávající, ale většinou nepřítomný muž, osamocení v domácnosti, děti. I když manžela a děti miluje, není se svou situací spokojená. Svůj život popisuje v deníkových záznamech a hledá východisko.

Popis není dostupný

Po bestselerech Hrdý Budžes (jenž se proslavil také jako činohra s vynikající Barborou Hrzánovou v hlavní roli) a Oněgin byl Rusák (v divadelní režii Jana Borny) přichází závěrečná část autorčiny volné trilogie Darda. Čas železnou oponou trhnul, takže žákyni a v téže h(n)usákovské realitě dospívající gymnazistku Helenu potkáváme nyní jako vdanou ženu, matku dvou dětí. Ačkoli se dobové kulisy proměnily, na lepší svět to kupodivu zase nevypadá. Namísto krize normalizace je tu krize středního věku. A když už krize, tak pořádná. Přichází totiž jedna darda za druhou. Tento tragikomický příběh se tentokrát odehrává v našem čase. Ani Dardě neschází zdánlivá lehkost vyprávění a autorčin slovní i situační humor. Nicméně v tomto případě víc než kdy jindy platí, že při tom smíchu v ranách štípe sůl.

Volné pokračování bestselleru Hrdý Budžes. I Oněgin byl Rusák chytí za srdce jak každého, kdo má v živé paměti prapodivně popelavou dobu husákovské normalizace, tak čtenáře, kteří onen čas-nečas znají už jen zprostředkovaně.Helena Součková se přes kádrové překážky dostává na gymnázium. Přestože jí osud nerozdal právě příznivé karty, statečně usiluje vyznat se ve svém nitru i v pokryteckém světě kolem. Navzdory všem obtížím a zmatkům si dokáže trpělivě budovat bohatý vnitřní svět. Oněgin byl Rusák je tedy podobně jako Hrdý Budžes jednak autobiograficky laděným osobním příběhem, jednak tragikomickou mozaikou doby, která ani s odstupem času neztratila nic na své obludnosti. Zparchantělý, prohnilý komunistický absurdistán ČSSR zde (spíše jakoby mimochodem, tím však přesvědčivěji) vystupuje ve vší své ubohosti a nahotě.

Chcete se zasmát, zastydět a zavzpomínat? Prvními roky husákovské normalizace, tak jak se v řadě komických i méně veselých příhod a situací promítala do života dětí i dospělých z jednoho okresního města, nás v této knize provází bystrá, leč přiměřeně naivní žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně Helenka Součková. Po mimořádném ohlasu vychází kniha v novém vydání a zároveň byla úspěšně uvedena jako divadelní hra.