Alexander Brandejs (1848-1901) byl mecenášem a přítelem předních českých umělců tzv. generace Národního divadla – M. Alše, F. Ženíška, V. Brožíka, J. Tulky, A. Chittussiho a J. Schikanedera, sochaře J. V. Myslbeka a básníků J. Vrchlického a J. Zayera a mnoha dalších. Malířství se věnovala také jeho dcera Helena, žačka A. Slavíčka, která se roku 1903 seznámila v Paříži s malířem Adolfem Wiesnerem, jehož dílu je výstava v Židovském muzeu věnována především. Adolf Wiesner (1871-1942) byl žákem V. Hynaise a jedním ze zakladatelů „Spolku výtvarných umělců Mánes“ a uměleckého měsíčníku české moderny „Volné směry“. Byl autorem figurálních kompozic, portrétů, melancholických krajinných motivů i grafických dekorativních prací. V letech 1900 až 1910 žil a pracoval převážně v Paříži, kde se stýkal s Alfonsem Muchou a dalšími českými umělci. Svoji poslední výstavu měl v Praze v roce 1936. Po okupaci v březnu 1939 byl Adolf Wiesner deportován do terezínského ghetta, kde zemřel 10. října 1942.

No description yet