Protože v každém dospělém dříme dítě a v každém dítěti zase dospělý, který se z něho jednou stane.

Kočky, když se jim to hodí, dovedou velmi přesvědčivě předstírat, že lidé neexistují.

Všichni máme svoje rituály, ale je třeba, aby měly smysl a přinášely užitek nebo útěchu, jinak jsou k ničemu.

Příběhy chtějí být čtené. Potřebují to. To je důvod, proč prosakují ze svého života do toho našeho. Chtějí od nás, abychom jim vdechli život.

Novinové příběhy jsou jako ryba vylovená z rybníka, která je zajímavá, jenom dokud je čerstvá, což není moc dlouho.

Svět starých příběhů existuje paralelně se světem naším.

Zkus najít někoho, kdo je ještě slabší než ty, a pomáhej mu, kde jen to půjde.

Jeden dlí v pravdě, jeden vpravdě lže. Jedna cesta končí smrtí, jedna cesta život je. Jedna otázka položená cestu ukáže.

Každý příběh člověka něco naučí.

Bůh je stejně prázdný jako jeho kostely. Věřící mu připisují všechno dobro, co je kdy potkalo, a když náhodou jejich prosby nevyslyší a nechá je trpět, jenom řeknou, že jeho cesty jsou nevyzpytatelné, a tím to hasne.

Nic v tomto světě se zjevně nestávalo jen tak náhodou. Všechno, co se dělo, mělo nějaký smysl, byl v tom nějaký skrytý řád.

Jako dítě jste viděli všechno jenom černobíle, věci byly buď dobré, nebo špatné, buď vám přinášely radost, nebo bolest. Teď vidíte všechno v různých odstínech šedi.

Člověk nemá vědět, jak zemře (vždyť každý z nás tajně doufá ve vlastní nesmrtelnost).

Hákáč věřil, že zlo má v sobě už od narození každý a že je třeba odkrýt jeho pravou povahu, dokud je dotyčný ještě malý.

Klidně se můžete oblékat jako lidé a chovat se a mluvit stejně jako oni, ale vždycky budete páchnout jako zvěř a vždycky budete jen zvířata, která předstírají, že jsou něco, co nejsou.

Nenávidíš to, čím jsi, a chceš se stát něčím, čím se ve skutečnosti nikdy stát nemůžeš.

Válka je pro lidi jenom záminka, aby se nemuseli ovládat a mohli beztrestně vraždit.

Nikdo nemůže nikoho přinutit páchat zlo. Zlo máš v sobě a jenom ho živíš.