Svými prvními dvěma povídkovými sbírkami z let 1894 a 1895 vstoupil J. K. Šlejhar pevně a rozhodně na půdu české literatury jako nepřehlédnutelný autor ostře pronikavého vidění temných stránek života, jež jeho prózy zaznamenávají většinou syrově a bez příkras. Krátké i delší příběhy tak již v této rané etapě tvorby určily podobu světa, s níž se budou čtenáři rozličným způsobem setkávat v průběhu celé prozaikovy literární dráhy: světa jako dějiště bezohledných ukrutností a surovostí páchaných na bezbranných tvorech, nejčastěji dětech a zvířatech, světa lhostejnosti, citové otupělosti a sobectví, v němž občasné projevy milosrdenství mají jen malou naději uspět a prožitek štěstí je okamžikem výjimečným a posvátným. Jak autor napsal v programové předmluvě k druhému svazku, jeho záměrem bylo odhalovat "elementární zlo" divých vrozených vášní a chorobné mravní zpustlosti a tímto "poznáním zlo odstraňovati". Nejvýrazněji a nejprosluleji se tento umělecký záměr uplatňuje v novele Kuře melancholik, v níž je úděl bezbranných a slabých zachycen na paralelních osudech odstrčeného, chřadnoucího a umírajícího dítěte a neduživého kuřete. Přítomné vydání unikátně obsahuje dvě verze této nejznámější Šlejharovy prózy, původní časopiseckou podobu z r. 1889 a textově pozměněné znění, které bylo pod názvem Kuře zařazeno do čela sbírky Co život opomíjí.

No description yet