Kniha se snaží prozkoumat a srovnat základní rysy diskuse o kauzalitě, jež se rozvinula mezi dvěma velkými - a v minulosti do značné míry znepřátelenými - filosofickými proudy 20. století, novotomismem a analytickou filosofií. Oba tyto směry prošly v průběhu 20. století výraznou proměnou. Novotomismus, který byl dominantní od poloviny 19. do poloviny 20. století především v seminářích a na teologických fakultách, v průběhu druhé poloviny minulého století téměř zanikl a dnes je přítomný pouze menšinově. Jeho filosofický odkaz nese řada výrazných osobností rozvíjejích jeho stěžejní prvky. Analytická filosofie ztratila hodně ze svého antimetafyzického zaměření a začala dokonce rozvíjet vlastní metafyziku. V této souvislosti se u analytických filosofů objevuje řada pokusů prozkoumat starší, dříve odmítané směry a koncepce včetně těch, jež byly vypracovány středověkými scholastiky a jejich následovníky. Na druhé straně se začíná hovořit o tzv. "analytickém tomismu", který se naopak snaží začlenit analytické prvky do tomistické myšlenkové tradice. Předkládaná kniha si klade za cíl přispět tomuto vzájemnému objevování a setkávání obou myšlenkových proudů.

No description yet