Lidé nejsou otroci, ale Boží děti, které se s Boží pomocí mají postavit na vlastní nohy a osvojovat si všechno, co je utváří k Božímu obrazu. Vlastnosti, skrze něž se připodobňují Bohu a směřují ke svatosti, označujeme jako ctnosti. Jak ctnosti získat a jak je kultivovat? K nejvýznamnějším průvodcům na této cestě k opravdovému lidství patří Bible, již lze právem nazvat školou ctností. Autor zve čtenáře ke společné četbě Písma, při níž mu na příkladech inspirativních biblických postav a s využitím biblických příběhů, moudrých výroků a povzbuzení představí systém ctností, jejich typy a rozlišení, jejich zdroje a jejich význam v úsilí o dobrý, naplněný, a tedy šťastný život.

Pro každé velké období lidských dějin můžeme najít nějakou zásadní knihu, která charakterizovala a představovala příklad toho nejlepšího, co se v dané době najde. Ve středověku to bude rozhodně Suma teologie Tomáše Akvinského. Je to jedno z velkých děl, které mělo význam a vliv nejen v době svého vzniku, ale i v dobách následujících. Přestože se slovo Suma stalo skoro synonymem Sumy teologie, ve středověku bylo různými autory sepsáno sum více. Sám Tomáš Akvinský je autorem hned dvou: vedle Sumy teologie je to Suma proti pohanům. Kniha Tomáš a jeho sumy je koncipována jako výklad těchto dvou Tomášových sum. Jejím cílem je čtenářsky přijatelný text nezatížený poznámkovým aparátem, ale doplněný o schematická či tabulková vyjádření Tomášových úvah, exkurzy objasňující některé v textu zmíněné pojmy, osobnosti či události, a především o co nejvíce úryvků, které čtenáře vedou od četby o Tomášovi k četbě Tomáše. Důležitým rozměrem knihy je rovněž obrazový doprovod, který jako by dával do souvislosti pravdu a dobro (o které v Sumách jde) s krásou, která je vždy, ať už viditelně, či skrytě, doprovází.

V této práci jde o představení novotomismu na základě dekretu z roku 1914, adresovaného katolickým učitelům filosofie. Obsahuje 24 tomistických tezí, které nejsou pouhým opakováním myšlenek Tomáše Akvinského, ale živou reakcí na stav filosofie a filosofických diskusí své doby. Přestože jde o dobový disciplinární dokument, je tento seznam tezí dosud zajímavý. Bývá zmiňován jako jeden ze zdařilých pokusů shrnout podstatu tomismu do pregnantně formulovaných stručných bodů. Ukazuje vybroušenost mysli a schopnost přesného rozlišování těch, kteří ho sestavovali; pro seznámení se se základy filosofie novotomismu je čtyřiadvacet tomistických tezí vynikajícím východiskem.

Kniha se snaží prozkoumat a srovnat základní rysy diskuse o kauzalitě, jež se rozvinula mezi dvěma velkými - a v minulosti do značné míry znepřátelenými - filosofickými proudy 20. století, novotomismem a analytickou filosofií. Oba tyto směry prošly v průběhu 20. století výraznou proměnou. Novotomismus, který byl dominantní od poloviny 19. do poloviny 20. století především v seminářích a na teologických fakultách, v průběhu druhé poloviny minulého století téměř zanikl a dnes je přítomný pouze menšinově. Jeho filosofický odkaz nese řada výrazných osobností rozvíjejích jeho stěžejní prvky. Analytická filosofie ztratila hodně ze svého antimetafyzického zaměření a začala dokonce rozvíjet vlastní metafyziku. V této souvislosti se u analytických filosofů objevuje řada pokusů prozkoumat starší, dříve odmítané směry a koncepce včetně těch, jež byly vypracovány středověkými scholastiky a jejich následovníky. Na druhé straně se začíná hovořit o tzv. "analytickém tomismu", který se naopak snaží začlenit analytické prvky do tomistické myšlenkové tradice. Předkládaná kniha si klade za cíl přispět tomuto vzájemnému objevování a setkávání obou myšlenkových proudů.

Esej Tomáše Machuly neřeší primárně problém věčnosti světa, ale na tomto příkladě ukazuje způsob myšlení a argumentace sv. Tomáše, zařazuje ho do kontextu předcházejících i následných myšlenkových směrů a ukazuje na moderní perspektivy řešení této otázky. Esej je doplněna překladem Tomášova dílka De aeternitate mundi.