Literární událost roku v limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99. Snad o žádném románu českého autora se v posledních letech nemluvilo tolik jako o dlouho očekávanéBílé VoděKateřiny Tučkové. Výpravná limitovaná edice jistě potěší všechny čtenáře této autorky, ale její provedení ocení také knižní nadšenci se smyslem pro design. Román nově doprovázejí černobílé ilustrace Jaromíra 99, který se ve své tvorbě opakovaně vrací do rodného prostředí Jesenicka a Rychlebských hor. Nikdo jiný nedokáže zachytit atmosféru zapomenutého kraje s pohnutou minulostí tak působivě jako on. Kniha vychází v celkovém nákladu 2 500 kusů. Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se zde skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu. Sdílet Byť je kniha náročná, jak emočně, tak obsahově, je nepopiratelné, že čtenáře vtáhne, doslova ho uchopí za pomyslnou duši, až mysticky ho provází dějem, ve kterém mu dovoluje věřit i nevěřit na zázraky. Se zvláštní lehkostí otevírá polemiku o postavení žen v církvi, ale také obecně ve společnosti, nedefinuje, ale přitom nenásilně obkresluje rysy dobrého a špatného, v konturách otevírá tematiku víry, odpuštění i přijetí, tedy se neustále opírá o náboženská témata a filozofii, ale tak lehce a nenápadně, že nic nepodsouvá a všechno nechává na čtenáři a jeho vnitřní reflexi. Z erudovaného čtení se tak stává mystický zážitek a nabízí se otázka, zda se to Tučkové povedlo záměrně, nebo zkrátka existuje něco mezi nebem a zemí. Celá recenze

Více...