Válka skončila. Stejně jako mnoho jejích kamarádek zůstala Saša Potapovová vdovou. Bylo těžké žít bez mužského ramene, o které by se mohla opřít, bez lásky a citu, ale nikdo ji nikdy neviděl plakat nebo si zoufat. Pro její pevný charakter ji spoluobčané zvolili předsedkyní kolchozu. Práce se svými starostmi a obavami jí pomohla na osobní neštěstí a ženskou osamělost jen tak tak zapomenout. A pak se zamilovala - hořkosladkou, nesdílenou láskou, ale přesto šťastnou...

No description yet