Kniha líčí historický a teologický vliv a přínos jihočeského pastorálního teologa Antonína Skočdopole (1828–1919), který představuje či zastupuje všechny dobré služebníky římskokatolické církve: je autorem mnoha odborných článků a statí, několika knih a polemických pojednání, je editorem, vydavatelem a nakladatelem populárních kalendářů a časopisů, jako Anežka, Ludmila a Václav. Katolická církev se před světem často uzavírala do jakéhosi ghetta – Skočdopole svým dílem i osobností reprezentuje postoje církve vůči probíhajícímu procesu modernizace v západní společnosti. Poznání těchto věcí se však pojí s reflexí historického a regionálního kontextu. Proto se práce zaměřuje na Skočdopolovy předchůdce, jihočeské teology z českobudějovického kněžského semináře a institutu, ale sleduje také osudy a dílo jeho nástupců a pokračovatelů. Osudy i díla těchto lidí mají často nadregionální charakter a svým významem hranice regionu překračují. Tato kniha se však věnuje také srovnání přínosu Skočdopolovy teologické práce s dobovým vědeckým kontextem a vřazení jeho díla do souvislostí.

Jaký byl každodenní život našich předků v 19. století? Jaký byl vztah obyvatelstva k instituci manželství? Jak se lidé připravovali na vstup do manželství a do jaké míry se nechali ovlivnit působením katolické církve? Jaká byla role pohlaví (gender) v procesu výchovy prosazované ze strany kněží? Bylo působení církve na ženy a na muže rozdílné? V čem? Nejen tyto otázky si klade autorka této publikace. Odpovědi na ně poskytly dosud málo využívané prameny - modlitební knihy, dobová náboženská periodika a odborná literatura pro kněze. Mezi nejzajímavější bezesporu patři zpovědní příručky, které pomohly poodhalit tajemství rozhovorů skrytých za mřížkou zpovědnice.