Pro zájemce o vojenskou historii a techniku prvorepublikové armády není neznámá koncepce speciálních podvozků automobilky Tatra a jejich využití jako vhodného základu pro obrněná vozidla. Nejdříve vytane na mysli nejznámější typ obrněného automobilu z počátku 30. let dvacátého století OA vz. 30. Ale jaká cesta vedla k výrobě tohoto typu? Na základě jakých potřeb vojenské správy byly formulovány požadavky na obrněné vozidlo? A jaké taktické úkoly měl plnit v rámci československé branné moci? Cílem publikace je přiblížit uvažování vojenských odborníků, kteří stanovili zadání na tento druh výzbroje a seznámit čtenáře s projekty obrněných vozů, které v průběhu dvacátých a třicátých let vznikaly na podvozcích automobilky Tatra. Příběh geneze, formování a vývoje konstrukce obrněných vozidel na šestikolovém podvozku Tatra je neméně zajímavý nežli osudy samotných sériově vyrobených obrněných automobilů OA vz. 30. Před první světovou válkou byly k získávání zpráv o nepříteli vytvářeny přezvědné oddíly jezdectva. Ve své činnosti se opíraly především o přezvědné hlídky, které pracovaly samostatně před vlastním přezvědným oddílem zpravidla do vzdálenosti 15 kilometrů po jeho ose postupu a podél obou hranic přiděleného mu pásma. Úkolem hlídek bylo, díky jejich pohyblivosti, proniknout clonou nepřátelského předvoje, vypátrat postavení hlavních sil nepřítele. Válečné zkušenosti nakonec ukázaly, že přezvědný oddíl získá cenné zprávy většinou jen tehdy, pokud vstoupí s čelními jednotkami nepřítele do boje. Současně se prokázalo, že přezvědné hlídky nemají dostatečnou sílu, aby bez rizika podstoupily bojovou srážku. Proto postupně docházelo k doplňování přezvědných oddílů jednotkami vyzbrojenými kulomety, které již mohly účinně bojovat s nepřítelem, a otevřít si tak cestu k přezvědné činnosti. Tím se staly přezvědné oddíly hlavními činiteli průzkumu na místo přezvědných hlídek a před vlastním přezvědným oddílem postupovaly na kratší vzdálenost pouze zajišťovací hlídky skládající se ze čtyř až pěti jezdců. Použití obrněných automobilů na bojištích první světové války si vynutilo při činnosti přezvědných oddílů zařadit i tuto techniku do jejich sestav. Publikace spojuje vývoj obrněných vozidel s budováním přezvědných oddílů v prvorepublikové československé armádě.

FASCINUJÍCÍ PŘÍBĚH NEJVĚTŠÍHO PŘESUNU VÝROBNÍCH KAPACIT V DĚJINÁCH ČESKOSLOVENSKÉHO ZBROJNÍHO PRŮMYSLU Při posuzování obranyschopnosti Československa v roce 1938 se sčítají počty vojáků, divizí, letadel, děl a tanků, jejich kvalita a možnosti nasazení. Mimo pozornost obvykle zůstávají další aspekty, jako je připravenost strategických plánu, dostatečně zabezpečené zázemí, nahrazování v boji zničené výzbroje a spotřebovaného střeliva. Posledně jmenované položky byl rozvinutý československý zbrojní průmysl schopen plně zajistit, ovšem za předpokladu nenarušované zbrojní výroby. Toho si bylo vědomo i vrchní velení československé armády. Z tohoto důvodu bylo ve 30. letech 20. století Nejvyšší radou obrany státu rozhodnuto o přesunu zbrojních podniku z ohrožených oblastí Čech do zázemí na východní Moravě a západním Slovensku. V souvislosti s redislokací zbrojovek bylo nutné vyřešit odpovídající legislativu a ekonomické a logistické zabezpečení. Byla tak spuštěna gigantická akce, která si vyčleněnými finančními náklady neměla v ničem zadat s velkolepou výstavbou československého opevnění a která rozsahem připravovaných přesunů zbrojních podniků nenachází srovnání se žádnou zemí tehdejší Evropy. Tato publikace, ve velké míře založená na původním archivním výzkumu, přináší první ucelený přehled tehdejších plánů i jejich realizace ve všech oblastech zbrojní výroby.

Popis není dostupný

Závěrečná cvičení byla v kontextu vojenského umění definována jako nácvik boje, který se měl svými podmínkami a námětem co možná nejvíce blížit reálné válečné situaci. Námět měl současně odrážet momentální politickou a vojenskou situaci země a rovněž předvídat tyto proměnné pro blízkou budoucnost. Námětům závěrečných cvičení československé branné moci z období let 1922 až 1928 dominovalo předpokládané nepřátelství s Německem s akcentem na spojenecké závazky vůči Francii. Markantně je to patrné z námětů vojenských cvičení zvláště z první poloviny dvacátých let minulého století, kdy šlo o praktický nácvik operací odvozených z hypotéz zkoumaných při teoretických činnostech přípravy štábů, které vycházely z vojensko-politických poměrů ve střední Evropě. Publikace detailně popisuje průběh cvičení, které proběhlo v roce 1929 na Moravě v oblasti od Bruntálu po Brno s těžištěm bojové činnosti na Kroměřížsku. Nasazené pozemní a letecké jednotky a jejich výzbroj. Všímá si vyjímečně bohaté účasti zahraničních pozorovatelů v čele s francouzským maršálem Petainem. Cvičení rovněž poctil svou návštěvou president T.G.Masaryk. Toto vše je dokumentováno celkem 110 dobovými fotografiemi reprodukovanými ve větším formátu v této publikací. Rozsah ARMÁDY č. 6 je proti předchozím číslům rozšířen o 16 stran. Množství dobových fotografií.

Vojenský terénní automobil. Historie slavné Tatrovky vyráběné pro Čs.armádu v letech 1933-39 a 1945-49 a Wehrmacht 1939-45 . Doplněno množstvím bar.foto originálního vozu a foto z archívu firmy Tatra. Text česky/anglicky.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

V roce 1937 oslovila vojenská správa československé automobilky se specifikacemi na vývoj speciálních osobních terénních vozidel s pohonem 4x4. Začal se psát příběh prvních SUV na území našeho tehdejšího státu. Na armádní výzvu kladně zareagovali dva menší výrobci osobních automobilů: Československá Zbrojovka a továrna Jawa, v té době již známý výrobce motocyklů. Obě jmenované automobilky doplnil již erudovaný výrobce osobních i nákladních vozidel Závody Ringhoffer-Tatra z Kopřivnice. Na základě vývoje ve zmíněných automobilkách byly vyrobeny tři prototypy terénních vozidel, které rozdílným přístupem výrobců daly vzniknout mimořádně zajímavým konstrukčním pojetím. Nadějnou konstrukci prototypů ukončil zánik Československa a následující válečný konflikt rozpoutaný v Evropě nacistickým Německem.

Popis není dostupný