Východiskem publikace jsou dramatické události roku 1956 - odhalení Stalinových zločinů na XX. sjezdu KSSS, bouře polských dělníků i protikomunistické povstání maďarského lidu. Ukazuje, jak se vládnoucí KSČ snažila situaci stabilizovat násilnými prostředky i kroky vedoucími ke zvýšení životní úrovně obyvatel. Přibližuje tak významné okamžiky vývoje, jako byla volba Antonína Novotného prezidentem republiky v roce 1957, třídní a politické prověrky o rok později, sebevražda ministra Šlechty a jeho manželky, dokončení kolektivizace zemědělství, ale i tak významný úspěch, jaký představovala československá expozice na světové výstavě v Bruselu. Práce končí vyhlášením Československé republiky socialistickým státem v roce 1960. Tento zdánlivý triumf komunistického režimu však v sobě nesl zárodky dalších problémů, které vyvrcholily reformním hnutím šedesátých let.

Opojnou radost z osvobození v květnu 1945 provázely naděje, že se podaří vybudovat republiku svobodnou, sociálně spravedlivou a také zabezpečenou před jakýmkoli příštím vnějším i vnitřním ohrožením. Prezident Beneš se triumfálně vrátil z exilu do Prahy jako symbol vítězství i kontinuity s meziválečnou první republikou. Sám však hovořil především o národní revoluci. Její součástí byla tvrdá odplata - zejména na Němcích a kolaborantech. Četných násilností se po řadu měsíců dopouštěli také rudoarmějci - osvoboditelé ze země, jež měla do budoucna garantovat československou bezpečnost a jejíž "přání" bylo radno plnit. Nabádali k tomu především komunisté, kteří se ve všeobecně zradikalizovaných poměrech orientovali nejlépe. Voliči v českých zemích z nich v květnu 1946 učinili výrazně nejsilnější politickou sílu v Československu. KSČ tak získala ideální pozici k přípravám na úplné převzetí moci a destrukci limitované demokracie třetí republiky.

Kniha se zabývá strategií Spojených států amerických směřující k osvobození zemí za železnou oponou a okolnostmi vzniku studené války. Popisuje roli Výboru pro svobodnou Evropu a exilových organizací, které západní velmoci nikdy neuznaly jako exilové vlády - jako tomu bylo během druhé světové války. Původní badatelská práce historiků Pavla Palečka, Jiřího Pernese a Martina Nekoly se stala aktuální v momentě, kdy Rusko podniklo útok na Ukrajinu a vyvolalo v Evropě největší konflikt od druhé světové války. Rusko se dnes vrátilo k imperiálnímu myšlení, které bylo vlastní Sovětskému svazu už během studené války, kdy východní blok soupeřil s demokratickým světem.

"Právě jsem se vrátil z Hradu." To zná asi každý. Ale co komunistický premiér Klement Gottwald na Hradě po prezidentovi Edvardu Benešovi vůbec chtěl? Také asi každý ví, že Československo vzniklo 28. října 1918. Ale jak, proč a za jakých okolností? To všechno se ve stručnosti dozvíte z knihy Století ČSR. Stejně jako pochopíte další zásadní okamžiky české historie, jako například Mnichov '38, druhou světovou válku, únor '48, pražské jaro či listopad '89. Ale přibližuje i řadu dalších světových událostí, které měly zásadní vliv na vývoj 20. století. Od bolševické revoluce v carském Rusku přes světové války následované studenou válkou až k pádu komunismu, rozpadu Sovětského svazu a dalším. Pro knihu nejsou stěžejní data, ale souvislosti. A proto je i zobrazení a řazení textů a obrázků velice názorné ve velmi přehledném leporelu. Stejně jako graf výsledků voleb, který provází celou historii ČSR, ČSSR, ČSFR a ČR. Velice názorně pak dobu a celý vývoj republiky ilustruje stručná historie pozoruhodné rodiny autora. Kde pradědové a dědové bojovali ve válkách a jejich děti, a později i oni, proti komunismu. Ač ho někteří předtím pomáhali budovat. Budete překvapeni, jak to přiblíží dobu, v níž žily všechny rodiny, včetně vaší. A v knize je dost prostoru i na zmapování její historie. Budete překvapeni, jak těžké životy naši předci měli, ale také jak vlastně nedávno jsme se oddělili od Rakouska-Uherska.

Tak hladký průběh převratu v roce 1948 nečekali ani komunisté. Prezident Beneš se nakonec veškerému nátlaku podvolil a většina zákonodárců, včetně členů demokratických stran, nové pořádky posvětila. Akční výbory jako hlavní prostředek "očištění" společnosti se ukázaly jako nesmírně efektivní, propaganda fungovala, volby na konci května toho roku se podařilo zmanipulovat. Puč příliš nezkomplikovala ani smrt Jana Masaryka, který byl vzdor zakořeněným mýtům ochotný s KSČ spolupracovat a podle některých aktérů dokonce snil o roli hlavy státu. A přece tu bylo něco, co komunisté podcenili: mocenská gravitace Moskvy. Stála za první lží nového režimu, když Klement Gottwald ještě jako předseda vlády veřejně odmítl kolektivizaci zemědělství. Tvrdá sovětská linie razící doktrínu zostřování třídního boje však stála i za politickými procesy a zejména za militarizací ekonomiky, jež stáhla Československo v padesátých letech do hluboké hospodářské krize. Jak platilo ještě v osmdesátých letech, také politické uvolnění muselo být inspirováno Kremlem. A tak zlom nastal Stalinovou smrtí, shodou okolností bezprostředně následovanou smrtí Gottwaldovou. Silová konfrontace ustoupila "soupeření idejí", ekonomická křivka se obrátila a režim se stabilizoval.

Nejúspěšnější učebnice dějin českých zemí se dočkala nového, revidovaného a doplněného vydání. Přehledná příručka poskytuje základní orientaci a shrnuje vše podstatné o našich dějinách na úrovni středoškolských znalostí. Přístupnou formou líčí chronologii událostí politických dějin, zasazuje je do evropského kontextu a celkový obraz dotváří výkladem o hospodářských, sociálních a kulturních dějinách. Od pravěku a počátků české státnosti je výklad doveden až k roku 1992, k rozdělení republiky. Od devadesátých let, kdy byla učebnice napsána, se projevila potřeba revizí a doplnění. Revidován byl celý text a pro toto vydání vznikly zcela nové kapitoly věnované pravěku, první světové válce a období let 1945-1992. Nově byly zpracovány mapy, částečně obměněn byl obrazový doprovod a dvoudílná kniha získala moderní grafický kabát.

Hubert Ripka (1895-1958) patřil k důležitým osobnostem moderních československých dějin, které upadly neprávem v zapomnění. Byl významným politikem a žurnalistou, jenž ze všech sil bojoval za demokracii a nezávislost Československa. Narodil se roku 1895 na Moravě, v Kobeřicích nedaleko Slavkova, své mládí a většinu aktivního života však strávil v Praze, kde vystudoval gymnázium a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Stal se novinářem a později patřil k nejbližším politickým spolupracovníkům Edvarda Beneše, který jej pověřoval tajnými misemi do Bělehradu, Berlína, Paříže i Londýna. Ve snaze zajistit nezávislost republiky se Ripka na pokyn Beneše orientoval stále více na Sovětský svaz a patřil k průkopníkům československo-sovětského spojenectví a spolupráce. V roce 1938 odešel do exilu a v Londýně a v Paříži začal organizovat zahraniční odboj. Stal se členem Benešovy československé exilové vlády a v roce 1945 se vrátil do osvobozené republiky, kde byl ministrem zahraničního obchodu a vlivným funkcionářem Československé strany národně socialistické. Byl iniciátorem nepovedené demise nekomunistických ministrů v únoru 1948. Dobrodružným způsobem se mu podařilo uprchnout do exilu, kde se zapojil do boje za svržení komunistického režimu ve vlasti a obnovení československé nezávislosti.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

V roce 1888 vydala moravská šlechta na počest 40. výročí nástupu císaře Františka Josefa I. na trůn slavnostní album s fotografiemi svých rodových sídel. Po 123 letech pořídil fotograf Libor Teplý "kopie" těchto fotografií zachycující aktuální stav těchto lokalit. Dvojice dobových a nových fotografií doplněné medailonky o současném využívání objektů doprovází historik Jiří Pernes studií, která dokumentuje vztah obyvatel Moravy k mocnáři v době jeho čtyřiceti let panování. Vznikla tak výpravná kniha s 89 dvojicemi fotografií, která nabízí možnost srovnávání doby před 123 lety se současností. Ze všech moravských sídel jsou v knize zahrnuty ty, které se nacházejí na současném území Jihomoravského kraje. Kniha je v českém jazyce.

V roce 1899 byla v Brně založena Česká vysoká škola technická jako první Česká vysoká škola na Moravě. Navázala na vysokou odbornou úroveň, kterou mělo v roce 1849 založené Česko-německé technické učiliště, na němž tehdy působilo mnoho významných vědců, mimo jiné i věhlasný Victor Kaplan. Česká vysoká škola technická prošla neuvěřitelným rozvojem, byla několikrát na pokraji svého zániku, ale nakonec vždy navázala na předchozí základ a svou kontinuitu nepřerušila. Tak jako ve svých počátcích zůstává VUT v Brně i dnes důležitým střediskem vzdělání i vědy a ovlivňuje vysokoškolskou a vědní politiku. Je proto dobře, že se nám nyní do rukou dostává kniha, díky níž si máme možnost připomenout slavné i bolestivé momenty z dějin Vysokého učení technického v Brně, od jeho vzniku až po současnost. Jejím autorem je Jiří Pernes, který se historií VUT v Brně zabývá mnoho let a před několika lety souhlasil, že připraví nové zpracování historie první České vysoké školy na Moravě. Své role se ujal. s bohatou erudicí historika, spojenou se schopností prezentovat fakta čtivým, zajímavým způsobem a nám se tak dostávají do rukou poměrně rozsáhlé „Kapitoly z dějin Vysokého učení technického v Brně“ První ze třinácti kapitol,nazvaná Vznik České vysoké školy technické v Brně, se zabývá událostmi do vzniku Československa, druhá s názvem Ve svobodném státě končí rokem 1929 a popisuje rozmach vysoké školy, utváření její struktury a postupné budování její proslulosti. Třetí a čtvrtá kapitola mají příznačné názvy - Konec krásných časů a Léta německého útlaku - stejně jako další dvě - Zklamané naděje (1945-1948) a Ztráta svobody. Podle slov Jiřího Pernese se v poslední publikaci o dějinách VUT, která vyšla v 70. letech minulého století, právě v popisu těchto dvou období nejmarkantněji projevil tehdejší ideologizovaný pohled na dějiny. Zápas o podobu poválečného Československa a charakter vysokého školství měl tehdy podstatně jinou nálepku a historické události byly vykládány zcela odlišným způsobem. Velká zásluha Jiřího Pernese spočívá v tom, že v archivech vyhledal dříve nepřístupné dokumenty, které tento dobově falešný přístup k dějinám odhalují. Hlavní přínos našich Kapitol z dějin Vysokého učení technického v Brně lze tedy spatřovat v nedeformovaném výkladu událostí, které na počátku padesátých let minulého století vedly téměř k zániku školy. Svědčí o tom sedmá kapitola pojmenovaná Na pokraji zániku (1950-1951). Popis následujících neveselých Časů nalezne Čtenář v osmé kapitole Nový začátek (1956-1957). Vysoké učení technické tehdy obhájilo svou existenci,ale politické tlaky a represe se mu nevyhýbaly,a tak se lze dočíst v kapitole Budování nové školy (1963-1968). Rozmach a modernizace školy, popsané v kapitolách Blýskání na lepší Časy? a Bouřlivá léta 1968-1969, byl pak přiškrcen v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století, jak objasňuje kapitola Nenormální život za normalizace. Poslední kapitola knihy Hledání nových cest pak Čtenáře přivede až do dnešních dnů. Každá kapitola knihy představuje také významné osobnosti techniky, které v dané Časové epoše na škole působily a do značné míry ji profilovaly. Tento způsob uvedení osobností do historických souvislostí dodává knize další rozměr, zajímavý nejen pro znalce historie Vysokého učení technického v Brně, ale i pro laického Čtenáře. Závěrem bych chtěl poděkovat Jiřímu Pernesovi za jeho práci, která ve svém výsledku zosobňuje nejen historicky cennou studnici nezkreslených informací, ale i zajímavé a strhující Čtení o dějinách. VUT v Brně. prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA, rektor Vysokého uČení technického v Brně

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Kniha "František Josef I." spadá do žánru Biografie, memoáry. Autorem je Jiří Pernes. Kniha je vázaná. Obsahuje 495 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Brána" z roku 2005. Přejeme příjemné čtení.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Knihy vzpomínek, mozaiky individuálních lidských osudů, obohacují naše představy o jakékoli historické etapě svou bezprostředností i konkrétními prožitky. Pavel Spunar (* 1928) vyrostl v pražské intelektuální rodině s bohatými kulturními kořeny i zázemím, kde ještě doznívaly tradice měšťanské kultury konce 19. století. Autor přiblížil své dětství i gymnaziální studia za války a vykreslil prostředí pražské Filozofické fakulty Karlovy univerzity v přelomových letech 1947 – 1952. Většinu svých vzpomínek však věnoval svému působení v ústavech Československé a České akademie věd. Píše bez hořkosti a neskrývá ani svá pochybení. Kniha je zalidněna charakteristikami učitelů, přátel a kolegů doma i v zahraničí. Vzpomínky svědčí o autorově hlubokém vztahu k akademii věd a připomínají, že mladá poválečná generace nebyla zdaleka tak omámena dobovými komunistickými hesly, jak se někdy mylně předpokládá.