Kniha analyzuje funkce čtyř stěžejních ústavněprávních konstruktů,důstojnosti, rovnosti, svobody a spravedlnosti,v právní argumentaci. Pomáhá osvětlit, jakým způsobem by soudy měly (a také neměly) tyto konstrukty argumentačně používat. Konkrétně rozkrývá některé zásadní problémy spojené s hybridizací a axiomatizací funkcí těchto konstruktů a navrhuje, jak se těmto problémům vyhýbat či alespoň minimalizovat jejich negativní důsledky prokvalitu, přesvědčivost, logickou koherenci a předvídatelnost právní argumentace. Kniha je určena nejen právním vědcům a teoretikům, nýbrž i právním praktikům, především soudcům.

Lidská důstojnost je hodnotou mnoha tváří vystupující na povrch v takřka neomezeném počtu různorodých situací počínaje obyčejnou pomluvou a konče umučením lidských bytostí ve vyhlazovacích táborech. To však ve svém důsledku vede k vágnosti jejího obsahu a s tím spojeným interpretačním problémům. Tato kniha proto nabízí novou konceptualizaci hodnoty lidské důstojnosti v právu založenou na její funkcionální analýze, rozlišující důstojnost jako samostatné lidské právo, objektivní ústavní hodnotu a konečně zdroj lidských práv. Kniha zároveň poskytuje kritickou reflexi dosavadního užívání lidské důstojnosti v ústavním právu, jejímž středobodem je odmítnutí axiomatických dignitaristických argumentů coby argumentačních faulů degradujících kvalitu a racionalitu odůvodnění soudních rozhodnutí a potažmo snižujících úroveň právní jistoty.