Už vím, že je vždy možné psát o slunci… Mnozí z těch, kteří v dětství osiřeli, byli zanedbáváni nebo odmítáni, bojovali se ztrátou s tužkou v ruce. Prostý akt psaní jim změnil příchuť světa. Nedostatek totiž vyvolává kreativitu, ztráta vyzývá k umění, sirotčinec k románům. Život bez činnosti, bez setkávání a bez smutku by byl pouhou existencí bez potěšení a beze snů, ledovou pustinou. Vykřičet své zoufalství nestačí, je třeba hledat slova, která dají tísni tvar, pak ji lépe uvidíme a snáz ze sebe dostaneme. Je nutné neštěstí vyjádřit. Psaní vyplňuje propast ztráty. Psát, škrtat, zkoušet různá slova a roztrhané já se zvolna zceluje... Vzrušující kniha plná svědectví a emocí, v níž Boris Cyrulnik popisuje své vlastní utrpení i utrpení jiných, aby nás přesvědčil o výhodách představivosti, síle snění a léčivých schopnostech, jež se skrývají v psaní.

Sebevražda je po dopravních nehodách druhou hlavní příčinou úmrtí lidí ve věku 16–25 let. Obecně se konfrontaci s touto smutnou realitou vyhýbáme, ale Boris Cyrulnik, francouzský etolog, neurolog, psychiatr a autor řady úspěšných titulů s psychologickou tematikou, nám dává naději, že můžeme podchytit spletitou situaci, která k tomuto konečnému činu vede, a předejít tragédii. Ukazuje nám, že v mozku jsou některé oblasti stimulované, nebo vyhaslé, podle toho, co jsme zakusili. Ovšem žádný příběh není nevyhnutelný, stejně jako nehoda není náhodná, pokud ji nějaké chování učiní pravděpodobnou. Existují prvky účinné prevence, které v této knize Boris Cyrulnik předkládá. Pojďme tedy děti, které něco trápí, sledovat hned od začátku jejich života a realizujme vhodná opatření, aby se mohly plně rozvinout.

Popis není dostupný

Od minulých traumat k bezpečným vztahům

Popis není dostupný

Popis není dostupný