„Ženu s mými profesními zkušenostmi dokáže překvapit jen máloco pod sluncem. Když už, tak většinou člověk.“ Ve svém v pořadí již sedmém románu se oceňovaná islandská autorka opět věnuje těm nejzásadnějším existenciálním otázkám, ale činí tak s charakteristickým humorem a lehkostí. Blíží se Vánoce a na Islandu není skoro žádné denní světlo a vládne hrozný nečas. Mladá porodní asistentka Dómhildur bydlí v bytě, který zdědila po své pratetě, také porodní bábě. Zatímco se většina Islanďanů připravuje na velkou zimní bouři, nalézá Dómhildur ve sklepě krabici od banánů a v ní tři nedokončené rukopisy. Prateta v nich zkoumá tři velká témata – lidské povahy, světla a náhody. Víte, že náhoda byla vynalezena v roce 1605? A jaká je pravda o světle? A kdo roste ve tmě jako brambora? Autorčin podmanivý styl zve čtenáře do světa plného světla i tmy, začátků i konců a úvah nad vznikem světa, světla a lidí.

Série: Audur Ava Ólafsdóttir

„Mámě děkuju za to, že mě porodila, a holkám, že se mnou spaly. Jsem muž, který za sebe děkuje.“ Zapsal si dvacetiletý Jónas do deníku. Teď mu táhne na padesátku, je rozvedený a právě zjistil, že není biologickým otcem své dcery. Muž činu, domácí kutil, který vlastníma rukama spraví cokoli, náhle ztratil chuť do života. Rozhodne se odjet na cestu, z níž se nemíní vrátit. S sebou si přibalí jen brašnu s nářadím a staré deníky. V Hotelu Silence, kde se ubytuje, však začne své jizvy spatřovat v novém světle.

„Mámě děkuju za to, že mě porodila, a holkám, že se mnou spaly. Jsem muž, který za sebe děkuje.“ Zapsal si dvacetiletý Jónas do deníku. Teď mu táhne na padesátku, je rozvedený a právě zjistil, že není biologickým otcem své dcery. Muž činu, domácí kutil, který vlastníma rukama spraví cokoli, náhle ztratil chuť do života. Rozhodne se odjet na cestu, z níž se nemíní vrátit. S sebou si přibalí jen brašnu s nářadím a staré deníky. V Hotelu Silence, kde se ubytuje, však začne své jizvy spatřovat v novém světle.