„Kozák a Dohnal. Půlku života prožili v lapáku. Tu druhou dělali všechno pro to, aby se do něj znovu dostali. Určitě se budou vymlouvat na úraz hlavy a ztrátu paměti.“ To ví soudce Adam Klos na samém počátku procesu se dvěma dlouholetými, nicméně smůlou pronásledovanými kriminálníky. A tak se proces také odehrává. Obžalovaní jsou stíháni pro závažný zločin loupeže, vydírání, zbavení osobní svobody, omezování osobní svobody, porušování domovní svobody, ublížení na zdraví, krádeže a poškození cizí věci. Mají toho na zádech dost, ale soudce na ně nemůže hledět jako na skutečně nebezpečné zločince, jsou to totiž „patláci“. Zpatlají, co mohou. Jejich akce se vždycky nějak zvrtnou a nic z nich není. Jsou to asociálové, sociopati, ale sympatické na nich je, že se po všech svých neúspěších stále nevzdávají. Proces s nimi je obtížný, lžou, svádějí vinu jeden na druhého… Dalo by se říct, že Adam má vážnější starosti: se svou matkou, která není schopna uznat závažnost svého stavu, s přítelem Igorem, který se zaplétá stále hlouběji do boje s mafií. A nakonec i sám se sebou… Ale nic z toho nemůže odvolat jeho povinnost. Musí rozhodnout o vině a trestu třeba i takových patláků, jací jsou teď před ním. Ale tu největší starost má s materiálem, který dostal v minulém případu od osvobozeného detektiva Linharta. Rozhoduje se, co s tím udělá. Má mít strach?

No description yet