V polovině pátého století, když říše prohrála bitvu proti hrůzu nahánějícím barbarům, jeden Říman jménem Orestes vstoupil do služby na dvoře hunského náčelníka Attily. S dobrou znalostí strategie svého nepřítele se Orestes nakonec vrátil do Itálie, odhodlán vzkřísit Řím. Ale nejprve musel umlčet barbary na panovníkově dvoře a uchazeče o trůn, vyslané z východu. Orestes prohlásil svého mladého syna císařem a pokusil se očistit Řím od vlivu barbarů. Avšak zjistil smutnou pravdu, že bez barbarů už není Řím. Po stovkách let, kdy Římané využívali vetřelce jako nájemné vojáky-žoldnéře, tito převýšili svým počtem Římany a říše si nemohla dovolit je propustit. Ačkoli Orestes bojoval chrabře, čekala ho smrt z rukou velitele žoldnéřů - barbara Odovakara. Tato událost znamenala zánik Římské říše v roce 476 našeho letopočtu. Poslední císař, pouhý chlapec, byl poslán do vyhnanství a Odovakar prohlásil, že nového císaře už není potřeba, protože není už ani Římská říše.

No description yet