Byl označován za nástupce legendárního Vojana, začínal v kočovných společnostech, jen málokdy byl ochoten hovořit o svých legionářských zážitcích i o svém vztahu k Jaroslavu Haškovi. Dnešní pamětníci si jej vybavují jako jednu z nejvýraznějších osobností Vinohradského a později Národního divadla, kde působil až do své smrti. V dokumentu je výrazné místo věnováno i jeho filmové slávě a spolupráci s rozhlasem i televizí, i osudové mezníky vytýčené oběma válkami a společensko-politickým vývojem až do roku 1968. Na svého otce vzpomínají Jana, Martin a Petr Štěpánkovi i nejmladší dcera Kristina Taberyová, vedle nich pak Otakar Vávra, Radovan Lukavský, Ljuba Skořepová, Jaromír Hanzlík, Pavel Taussig, František Černý a další.

No description yet