Už víc než rok dělá Georgia Smrtonoše a zdálo by se, že za tu dobu už si mohla zvyknout. Že už by ji nemělo nic překvapovat. Opak je pravdou. Pořád ještě jsou věci, které ji dokážou rozhodit. Jako dnes, když ji žluté lepítko zavede do léčebny dlouhodobě nemocných. Nikdy neměla ráda stáří, nenaučila se s ním vycházet. A ten zdejší předsmrtný poklid jí ten její dávný pocit jen potvrzuje. Skoro by si s trochou cynismu mohla říct: „Díky bohu, že já nikdy nezestárnu. Mrtvá a mladá je pořád lepší než živá a stará.“ Jenomže ani tahle momentální subjektivní úleva nic nemění na tom, že její dnešní úkol, svým klidným průběhem tak odlišný od všeho, co dosud jako Smrtonoš zažila, se jí tak trochu vymyká z ruky.

No description yet