Tentokrát zabuší na dveře statku borovice. A s ní přijde vůně a ruce ulepené pryskyřicí. Borovice v okolí jsou napadené a usychají. Jednu z nich Martin Patřičný se svým vnukem porazí. Řekneme pár slov o předcích, přečteme něco z Mattioliho herbáře a už jsme u prostřeného stolu. Dřevo borovice je velmi trvanlivé, dělají se z něj rámy oken a třeba nesmírně namáhaná vodácká pádla. Obrousíme kus rámu sto let starého okna z borovice a Martin Patřičný zazpívá starou trampskou píseň o sosně–borovici. Rozloučí se u krbu četbou z vlastní knihy Dřevo krásných stromů a sedmnáct dřevěných minut je pryč. Tak na shledanou příště u modřínu.

No description yet