Dřevo smrku pozná výtvarník Martin Patřičný na první pohled. Vydáme se s vozíkem, vnukem a psy porazit smrkovou soušku. Martin nám ukáže starobylý nástroj, který se jmenuje pořez. Pak před námi s Jirkou sestaví stůl ze smrkového dřeva a na něm uspořádá smrkovou hostinu. Zazní i báseň. Jirka zatím obrovským tesařským nebozezem vyvrtá díru do smrkové fošny. V knihovně si ukážeme malý smrkový psací stůl zachráněný ze skládky a než Martin Patřičný řekne své krédo o „době dřevěné“, sedmnáct minut je pryč. Příště bude borovice.

No description yet