Riziko (1945–1949): Hudební encyklopedie tvrdí slovy showmana a špičkového trumpetisty Dizzyho Gillespieho: „Bebop může být stejně zábavný jako swing a lze při něm tančit“. Nástup Normana Granze, impresária, který prosadil jazzmany a jazzwomanky do světových filharmonických sálů... Po II. světové válce rostla v Americe produkce a prosperita měrou, o níž se ještě před několika lety nikomu ani nesnilo. Ale začala Studená válka a s ní přišla hrozba nukleární války. Milióny bělošských Američanů se začaly stěhovat do nově postavených, bezpečnějších předměstských čtvrtí. Města se vylidňovala. Lidi, převážně chudí, kteří v centrech měst zůstali, se měli postarat sami o sebe. V komunitě černošských Američanů sílila frustrace. Chlapi se vrátili z války, v níž bránili svobodu cizích zemí, a doma se museli potýkat s diskriminací. Do této situace přišel mor zvaný drogy. Celou situaci „vyzpívala“ jazzová hudba. Hrát jazz vždycky znamenalo přijmout riziko.

No description yet