Velmi brzy po začátku televizního vysílání pronikly loutky i na tuto novou pevninu. Dnes už si nedovedeme představit, že i loutkové inscenace se vysílaly živě a předtím se několik týdnů zkoušely. Byla založena Loutkoherecká skupina ČST, kde mladí loutkáři naplňovali představy autorů – pomocí maňásků, marionet, ale i postupů černého divadla se učili i nové herectví, vhodné a nutné v novém médiu. Všechny děti tehdy znaly Štěpánku Haničincovou a její loutkové kamarády – medvídka Emánka, Kačenku nebo Čertíka Bertíka. Tyto postavičky byly používány ve vzdělávacích pořadech, ale začaly dětem přinášet také pohádky. Televize hledala obdobu rozhlasového Hajaji, a tak se v roce 1965 zrodil Večerníček. Objevoval se na televizní obrazovce nejprve párkrát do týdne, v roce 1968 už každý den. Loutky pro televizi se proměňovaly – například věrní průvodci Studia Kamarád, Jů a Hele, jsou díky černému divadlu téměř v životní velikosti, jiné loutky se zmenšily.

No description yet