Odraz filmového světa v médiích: Historie filmových webů a cen
Filmový průmysl se neodráží jen na stříbrném plátně, ale také v médiích a na internetu. Od vzniku prvních filmových webů v 90. letech po prestižní filmové ceny udílené už od 20. let minulého století – filmový svět si postupně vybudoval bohatou infrastrukturu online databází, fanouškovských portálů a ocenění, která mapují a oceňují nejlepší filmové počiny. Následující článek představuje historii a vývoj nejvýznamnějších filmových webů v Česku i zahraničí a poskytuje přehled důležitých filmových cen od Hollywoodu přes Evropu až po naše domácí ocenění.
Světové filmové weby: od databází po fanouškovské platformy
Počátky filmových webů. S rozvojem internetu v 90. letech se objevily první filmové databáze online. Nejvýznamnější z nich je Internet Movie Database (IMDb), kterou nadšenci založili už v roce 1990 na diskusní síti Usenet a roku 1993 převedli na web. IMDb se postupně stala největší filmovou databází na světě – eviduje přes 10 milionů filmových a televizních titulů a okolo 83 milionů registrovaných uživatelů (stav 2022). Od roku 1998 IMDb vlastní společnost Amazon. Web umožňuje vyhledávat detailní informace o filmech, seriálech, tvůrcích a hercích, obsahuje také uživatelské recenze a unikátní žebříčky jako je slavný IMDb Top 250 nejlépe hodnocených filmů.
Recenzní agregátory. Koncem 90. let a v 1. desetiletí 21. století vznikly weby agregující filmové recenze od kritiků i diváků. Rotten Tomatoes, spuštěný v srpnu 1998 třemi studenty z Kalifornie, shromažďuje recenze filmů a pomocí procentuálního Tomatometru ukazuje, jaké procento kritiků hodnotí film kladně. Původně fanouškovský projekt (inspirovaný recenzemi na filmy Jackieho Chana se rychle proslavil – během prvního týdne po spuštění přitahoval stovky návštěvníků denně. Dnes patří Rotten Tomatoes k vlivným médiím: filmová studia často citují jeho skóre v marketingu a mnoho diváků se jím řídí při výběru filmu. Od roku 2016 web provozuje společnost Fandango (vlastněná mediálními giganty Comcast/NBCUniversal a Warner Bros.). Podobným agregátorem je také Metacritic (založen 1999), který kromě filmů pokrývá i videohry a hudbu – u filmů přiděluje vážené průměrné skóre na základě hodnocení profesionálních kritiků.
Fanouškovské a sociální platformy. V poslední dekádě se rozvíjejí filmové platformy se sociálními prvky. Nejvýraznější je Letterboxd, spuštěný v roce 2011 dvojicí vývojářů z Nového Zélandu. Letterboxd slouží jako sociální síť pro filmové fanoušky – uživatelé si zde vedou deník zhlédnutých filmů, píší recenze, vytvářejí tematické filmové seznamy a sledují aktivity ostatních cinefilů. Bývá popisován jako „Goodreads pro filmy“. Popularita Letterboxdu výrazně vzrostla během pandemie Covid-19, kdy lidé trávili více času sledováním filmů doma – k září 2025 překročil 20 milionů registrovaných uživatelů. Dalšími příklady aktivních komunitních webů jsou například FilmAffinity (Španělsko), MyDramaList (zaměřený na asijské filmy a seriály) či specializované databáze podle žánrů a oblastí.
Specializované stránky a statistiky. Filmoví nadšenci a profesionálové využívají také specializované weby. Pro sledování tržeb filmů v kinodistribuci existuje Box Office Mojo (založen 1999, dnes dceřiný projekt IMDb) – poskytuje detailní statistiky návštěvnosti a finančních výdělků filmů po celém světě. Milovníci kvalitní kinematografie ocení i weby jako AllMovie (databáze s důrazem na filmové žánry a historii) či kritické magazíny a blogy typu IndieWire a Variety, které přinášejí novinky ze světa filmu. Tyto stránky rozšiřují záběr filmových informací od mainstreamu až po nezávislou a alternativní scénu, byť největší návštěvnost a vliv si drží zmíněné globální databáze.
České filmové weby a databáze
ČSFD – fenomén českého internetu. V českém prostředí dominuje Česko-Slovenská filmová databáze (ČSFD.cz), založená roku 2001 slovenským filmovým fanouškem Martinem Pomothym. Web byl spuštěn v prosinci 2002 původně jako nekomerční nadšenecký projekt – otevřená platforma pro fanoušky, kde mohou hodnotit a rozebírat filmy. Postupem času se ČSFD rozrostla v jednu z nejnavštěvovanějších českých internetových stránek: dosahuje kolem 100 milionů zhlédnutých stránek měsíčně a patří mezi vůbec největší weby v ČR. Databáze eviduje statisíce filmů a přes půl milionu registrovaných uživatelů (k roku 2021). ČSFD se od globální IMDb liší zaměřením na lokální obsah (české a slovenské filmy) a komunitními funkcemi – uživatelé si vedou vlastní filmotéky, píší komentáře, diskutují na fórech a mají k dispozici program kin či TV stanic. Populární je i zdejší procentuální hodnocení filmů, které rychle naznačí kvalitu snímku. Za dobu existence prošel web několika redesigny (naposledy koncem roku 2020) a expandoval – od 2020 běží také slovenská verze a od 2023 má ČSFD pod značkou FilmBooster mutace v dalších 13 jazycích.
Další české filmové portály. Kromě ČSFD existují i další domácí filmové databáze. Již v 90. letech vznikla studentská databáze České filmové nebe (ČFN), zaměřená na českou a slovenskou kinematografii. Ta se později stala základem nového projektu Kinobox. Kinobox.cz je multimediální filmový portál, který provozoval producent Petr Vachler (mimochodem zakladatel Českého lva) – původně šlo o televizní magazín Kinobox běžící v ČT od roku 1993. Vachler v roce 2009 odkoupil databázi ČFN a sloučil ji se značkou Kinobox; nový web Kinobox.cz byl spuštěn roku 2010. Nabízí filmovou databázi, zpravodajství, trailery i vyhledávač obsahu na streamingových službách. Po roce 2020 Kinobox získala technologická firma Livesport podnikatele Martina Hájka, která portál modernizovala (např. roku 2023 přidala i funkce umělé inteligence). Dalším konkurentem je Filmová databáze (FDb.cz), jež funguje od první poloviny 2000s jako otevřený katalog filmů, osobností a TV programů. FDb.cz obsahuje přes 180 000 filmových titulů a stejně jako ČSFD umožňuje registrovaným uživatelům rozšiřovat obsah databáze. Ačkoli ČSFD zůstává dominantní platformou (stal se z ní v podstatě „lovebrand“ českých filmových fanoušků, existence více portálů vytváří zdravou konkurenci – svědčí o tom i „válka o filmová hodnocení“, kdy se Kinobox pod novým vedením snažil přetáhnout aktivní uživatele a recenzenty z ČSFD na svou stranu.
Filmové ceny ve světě: Hollywood a mezinárodní ocenění
Oscar – nejprestižnější filmová cena. Absolutním pojmem mezi filmovými oceněními je Cena Akademie neboli Oscar. Tyto ceny jsou udělovány Americkou akademií filmového umění a věd již od roku 1929. První oscarová ceremonie proběhla 16. května 1929 v hollywoodském hotelu Roosevelt za účasti pouhých 250 hostů. Od té doby se Oscary staly nejprestižnější trofejí filmového průmyslu – ačkoli oceňují primárně úspěchy americké kinematografie, jejich celosvětový věhlas je nepopiratelný. Získat zlatou sošku rytíře s mečem (jak vypadá Oscar) je pro filmaře obrovská pocta a často vrchol kariéry. Každoroční slavnostní ceremoniál v Los Angeles patří k nejsledovanějším kulturním událostem na světě a udílení Oscarů v desítkách kategorií (od hereckých výkonů přes režii po technické profese) pravidelně přitahuje pozornost médií i veřejnosti.
Další americká ocenění. V Hollywoodu vznikla i řada dalších cen, které doplňují oscarový obraz. Významnou roli hrají Zlaté glóby (Golden Globes), které poprvé udělila Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu v roce 1944. Zlaté glóby oceňují jak filmovou, tak televizní tvorbu a díky uvolněnější atmosféře ceremoniálu se jim přezdívá „největší hollywoodský večírek roku“. Vítězové Glóbů často naznačují oscarové favority, i když složení hlasujících (novináři HFPA) se liší od Oscarů (Akademie). Další významnou americkou cenou jsou Ceny BAFTA – i když BAFTA je britská akademie, její Filmové ceny BAFTA (založeny 1947, první ceremoniál 1949) jsou často vnímány jako evropský ekvivalent Oscarů. V USA se udělují také specializované ceny: například Independent Spirit Awards (od 1984) vyzdvihují nezávislé filmy mimo hlavní studio produkce, zatímco Zlaté maliny (Razzies), udělované s nadsázkou od roku 1981, „oceňují“ nejhorší filmy roku a slouží spíše jako recesistická protiváha k pompézním Oscarům.
Mezinárodní festivaly. Vedle národních cen získaly prestiž i ceny z velkých filmových festivalů, které mají mezinárodní poroty. Trojice nejstarších a nejvýznamnějších festivalů – Cannes, Benátky a Berlín – udílí každoročně svá vrcholná ocenění. Festival v Cannes ve Francii (založen 1946) uděluje Zlatou palmu (Palme d’Or) pro nejlepší film; tohle ocenění katapultovalo ke slávě například filmy jako Taxi Driver či Pulp Fiction. Benátský festival v Itálii (nejstarší na světě, první ročník už 1932) má jako hlavní trofej Zlatého lva – ten byl poprvé udělen roku 1949 a dodnes jde o jednu z nejprestižnějších festivalových cen. Berlínský festival (Berlinale) funguje od roku 1951 a vítězné filmy si odvážejí Zlatého medvěda. Úspěch na těchto akcích znamená pro film mezinárodní uznání a často zahajuje jeho cestu k dalším oceněním. Kromě „velké trojky“ existuje množství dalších festivalů s vlastními cenami – za všechny jmenujme třeba MFF Karlovy Vary (hlavní cena Křišťálový glóbus) či Festival Sundance v USA (zaměřený na nezávislé filmy, hlavní cena Grand Jury Prize).
Filmové ceny v Evropě: národní a celoevropská ocenění
Evropské filmové ceny. Evropské státy si po vzoru Oscarů vytvořily vlastní výroční ocenění pro domácí tvorbu. Ve Francii jsou to Ceny César (udělované od roku 1976 Francouzskou filmovou akademií), ve Španělsku Ceny Goya (od 1987), v Itálii David di Donatello (udělován od 1956) a ve Velké Británii již zmíněné BAFTA (britské akademie filmového a televizního umění). Vedle těchto národních cen existuje také panevropské ocenění – od roku 1988 se udílejí Evropské filmové ceny (European Film Awards). Tyto ceny založila nově vzniklá Evropská filmová akademie, v jejímž čele stál zpočátku legendární režisér Ingmar Bergman. Evropské filmové ceny se snaží vyzdvihovat to nejlepší z evropské kinematografie napříč zeměmi a žánry. Ačkoli nemají takovou publicitu jako Oscary, pro evropské tvůrce představují významné uznání od kolegů napříč kontinentem.
Další světové ceny. Mimo USA a Evropu najdeme celou plejádu filmových ocenění reflektujících bohatost světové kinematografie. V Indii má dlouhou tradici například Filmfare Awards (poprvé 1954) pro bollywoodské filmy i oficiální Národní filmové ceny udílené indickou vládou. V Japonsku každoročně uděluje Japonská akademie své **Ceny Akademie** (od 1978). Čína a Hongkong mají prestižní Zlaté kohouty a Hongkongské filmové ceny. V Latinské Americe lze zmínit mexické Ceny Ariel (udělované od 1947) či argentinské **Ceny Kondor**. Dokonce i na africkém kontinentu existují kontinentální African Movie Academy Awards (od 2005). Každá významnější filmová země si zkrátka vytvořila vlastní systém výročních cen po vzoru Oscarů, aby ocenila domácí talenty a díla.
Filmové ceny v Česku: Český lev a další ocenění
Český lev – národní filmová cena. Nejvyšším oceněním české kinematografie je Český lev. Tuto výroční cenu založil producent Petr Vachler krátce po vzniku samostatné České republiky – oficiálně vznik Českého lva oznámil v prosinci 1993. První slavnostní předávání Českých lvů se konalo 25. února 1994 v pražském Paláci Lucerna. Od počátku byly ceny udělovány ve více kategoriích (nejlepší film, režie, herecké výkony atd.) a soška lva z čirého křišťálu se rychle stala symbolem filmového úspěchu u nás. Organizaci cen převzala nově založená Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která od roku 1995 hlasuje o vítězích. Každoroční ceremoniál Českých lvů (dnes často vysílaný v přímém přenosu ČT) se stal významnou kulturní událostí, kde se setkává filmová elita a bilancuje uplynulý rok. Za více než dvě dekády získala tato cena prestiž – například v 90. letech dokázal film Kolja vyhrát zároveň Českého lva i Oscara, čímž potvrdil mezinárodní kvality domácí tvorby. Český lev prošel i proměnami – přibyly nové kategorie, změnil se design trofeje a od roku 2019 ho pořádá ČFTA ve spolupráci s Českou televizí.
Ocenění filmových kritiků. V roce 2010 založili tuzemští filmoví publicisté vlastní ocenění – Ceny české filmové kritiky. Tyto ceny, poprvé udělené za rok 2010 (ceremoniál v lednu 2011), představují alternativu k Českému lvu. Hlasují o nich členové Sdružení českých filmových kritiků, kteří vybírají vítěze v samostatných kategoriích. Ceny kritiků často poukazují na umělecky hodnotné filmy, které třeba v hlasování akademiků tolik nebodovaly, a doplňují tak obraz toho, co v daném roce zaujalo odbornou veřejnost. Již několikrát se stalo, že nejlepším filmem roku byl podle kritiků jiný titul než podle ČFTA – svědčí to o subjektivní povaze hodnocení a o tom, že pluralita cen je pro filmové prostředí zdravá.
Další česká ocenění. Mimo hlavní proud existují v Česku i další filmová vyznamenání. Historii sahající do 60. let mají ceny Trilobit, které uděluje Český filmový a televizní svaz (FITES) – zejména za mimořádné počiny často mimo komerční mainstream. Na poli žánrového filmu vznikly nově například Ceny Františka Filipovského za nejlepší herecký dabing. Zvláštní kapitolou jsou ceny z filmových festivalů: na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary získává nejlepší film Křišťálový glóbus a například Festival Finále Plzeň oceňuje české filmy Zlatým ledňáčkem. Tyto festivalové trofeje však slouží spíše k propagaci vítězných snímků v daném roce. Hlavním měřítkem úspěchu v očích domácí veřejnosti zůstává **Český lev**, který představuje ekvivalent Oscara pro český filmový svět.
Závěr: Od tradičních Oscarů a národních filmových cen až po moderní online filmové databáze a fanouškovské sítě – odraz filmového světa v médiích má mnoho podob. Historie filmových webů ukazuje nástup nové éry, kdy informace i názory o filmech jsou dostupné pár kliknutími všem fanouškům. Zároveň prestiž filmových ocenění, budovaná desítky let, stále přetrvává a pro tvůrce znamená uznání nejvyšší. Ať už film získá Oscara, Českého lva nebo „jen“ tisíce kladných hodnocení od uživatelů na ČSFD či IMDb, svědčí to o tom, že si našel své publikum. Filmový svět tak žije nejen ve svých dílech, ale i v online databázích, diskusích a slavnostních večerech – v tom všem se zrcadlí láska publika k pohyblivým obrázkům.