Je to paradox přírody, že jsme schopni chápat jen tak málo z našich výbušných emocí, zvláště jsme-li doposud v jejich zajetí.

K amygdale se nepojí pouze schopnost mít někoho rád; závisí na ní takřka všechny emoce. U zvířat, jimž byla vyjmuta amygdala, vymizel strach a zloba; vytratila se i potřeba měřit své síly s ostatními nebo s nimi spolupracovat.

Jakkoli o sobě člověk rozjímá, tím se stane, neboť je Bohem, ukrytým za maskou lidství.

Svítí hvězdy na nebi proto, aby každý našel tu svou?

Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde...

Víš..., když je člověku moc smutno, má rád západy slunce...

Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.

Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.

Nevěděl jsem už pořádně, co říci. Připadal jsem si strašně nešikovný. Nevěděl jsem, jak se mu přiblížit, jak se k němu dostat... Svět slz je tak záhadný.

„Rodiče mi svůj milovaný sedan zanechali v perfektním stavu, a já jim vrátím omlácený vrak s dírami po kulkách. Mám pocit, že přestanu být jejich oblíbeným dítětem. A aby bylo jasno, jsem jedináček.” „Je zdravé tu a tam někoho zklamat,” prohlásila Zoe. „Já celý život nacházím nové způsoby, jak zklamat co nejvíce lidí, a zatím to jde skvěle.”

Jediným důvodem, proč slunce stále přetrvává, zatímco člověk umírá, je, že slunce na smrt nikdy ani nepomyslí. Jediné, o čem ví, je být.

Bohové v lidských myslích jsou pouze zosobněním věcí, jichž se lidé bojí a před nimiž mají největší úctu.