Kdyby se na nás někdo podíval z výšky, spatřil by svět plný uspěchaných, zpocených a unavených lidí a jejich zpožděných, ztracených duší…Byl jednou jeden člověk, který příliš často a příliš rychle pracoval a svou duši nechal už dávno někde daleko za sebou. Bez duše se mu nežilo špatně — spal, jedl, chodil do práce, řídil auto, a dokonce hrál tenis. Časem však nabyl dojmu, že se svět kolem něj jaksi zploštil. Připadalo mu, jako by se pohyboval po hladkém listu papíru v sešitě na matematiku, po papíru pokrytém hustou mřížkou malých čtverečků. První kniha nositelky Nobelovy ceny Olgy Tokarczukové vyprávěná nejen slovy, ale především obrazem. Dojemnému příběhu o trpělivosti, vnímavosti a návratu k sobě samému vdechla duši výtvarnice Joanna Concejová. Její něžné, melancholické ilustrace dávají čtenáři ohromný prostor, aby se zastavil a navázal rozhovor s vlastním nitrem. Je to pohádka pro dítě, které dřímá v dospělém člověku. Pro toho, kdo už má něco odžito a začínají na něj doléhat otázky pomíjivosti. — Olga Tokarczuková, Wyborcza.pl

No description yet