Lze posílit konkurenceschopnost země bez ohrožení sociálního smíru či devastace životního prostředí? Je cíl konkurenceschopnosti na úrovni národních ekonomik smysluplný, nebo nesmyslný? O jaké předpoklady se doktrína konkurenceschopnosti na nadnárodní úrovni opírá? Jsou tyto předpoklady reálné, nebo falešné? Povede velký dostih konkurenceschopnosti národních ekonomik k nebývalé světové prosperitě? Jestliže je konkurence na podnikové úrovni všeobecně uznávaný a nenahraditelný faktor fungování tržní ekonomiky, lze považovat za stejně blahodárný princip fungování tržní ekonomiky konkurenci mezi národními státy, či dokonce světovými regiony? Nemají pravdu kritici doktríny konkurenceschopnosti národních států (např. Paul Krugman), jestliže říkají, že posedlost konkurenceschopností je nebezpečná i nesmyslná zároveň? Nebo ti kritici, kteří označují snažení zemí o posílení jejich konkurenceschopnosti za nebezpečný závod ke dnu? Čím se liší evropské cesty k posilování konkurenceschopnosti národních ekonomik od cest mimoevropských? Které cesty jsou v Evropské unii zakázány, zatímco jiné země proti nim nemají žádné námitky? Je Evropská unie konkurenceschopnější než jiné velké ekonomiky světa? Nebo méně konkurenceschopná? Co vypovídají statistická data, výpovědi respondentů a různé zprávy o globální konkurenceschopnosti? A co vypovídají o konkurenceschopnosti České republiky? Prospěje posílení její konkurenceschopnosti zavedení eura? Proč dosud neexistuje termín jeho zavedení a s jakými zájmy zavedení eura koliduje? K čemu jsou dobré evropské inovační politiky a do jaké míry se Česká republika na těchto politikách podílí? Autoři předkládané publikace se pokoušeli klást si v souvislosti s konkurenceschopností národních států a světových regionů četné otázky a hledat odpovědi na ně. Pohybovali se v rovinách různé míry abstrakce – od definic konkurenceschopnosti přes metody jejího měření s důrazem na metody multikriteriální, výsledky hodnocení v mezinárodním porovnání až po dva specifické problémy akutní z pohledu České republiky: zavedení eura a formulace české inovační politiky. První, výchozí část publikace je věnována konkurenceschopnosti jako cíli národních vlád a úskalím spojeným s dosahováním tohoto cíle. Autorka této kapitoly věnuje svou pozornost problému přenesení pojmu konkurenceschopnost z podnikové úrovně na úroveň národních států a světových regionů, upozorňuje na skutečnost, že konkurenceschopnost podniku a konkurenceschopnost země jsou homonyma – slova, která sice znějí velmi podobně, ale mají naprosto jiný význam, i na skutečnost, že zatímco mezi konkurenceschopností a nekonkurenceschopností podniku existuje poměrně ostrá dělicí čára, mezi konkurenceschopností a nekonkurenceschopností země takovouto čáru narýsovat nelze. Dokazuje, že doktrína konkurenceschopnosti země se snadno může stát záminkou pro svérázný druh škodlivého státního paternalismu, pomocí něhož státy podporují „své“ podniky, aniž jakékoli mají, neboť v období ekonomické globalizace může prakticky každý podnik opustit území každého státu a přestěhovat se na území státu jiného. Uvádí falešné předpoklady a reálné pasti doktríny konkurenceschopnosti a identifikuje její přirozené nepřátele, jimiž jsou sociální stát a sociální práva. Druhá kapitola pracuje se statistickými daty. Zkoumá vliv evropské integrace na ekonomický vývoj České republiky a dalších členů Evropské unie pohledem žebříčků konkurenceschopnosti. Na základě analýz disponibilních dat v ní autor dochází k jednoznačnému závěru o pozitivních účincích členství v Evropské unii na změnu ekonomického postavení země v mezinárodních ekonomických vztazích. Pokud jde o účinky na Českou republiku, pak z analyzovaných dat vyplývá, že její členství v EU pozitivně ovlivňuje konvergenci ekonomické úrovně České republiky a životní úrovně jejích obyvatel k vyspělejším členům EU a za jinak stejných podmínek bude toto členství pozitivně působit i v budoucím období. Jeví se tedy jako velmi důležitý předpoklad zlepšování

No description yet