A je to tady znovu! Prosinec! Čas, který se v rámci adventu tváří jako měsíc radostného očekávání příchodu Spasitele a duchovní přípravy na Vánoce. Jak tvrdí západní tradice, období klidu a pohody. Souhlasíte s tímto výrokem? Myslím, že ještě před sto lety by se nad ním nikdo nepozastavil. Životní rytmus a styl našich předků, který představoval intenzivní práci od jara do podzimu a v zimě zasloužený odpočinek, je ale dávno pryč. Nás čeká každoroční šílenství. Rušný měsíc ve znamení předvánočního shonu, horečného nakupování a obav, abychom na nic nezapomněli. Jak nám radí společenský úzus, všechno musí být dokonalé. Úklid, výzdoba, stromeček, cukroví, ovoce, kapr, dárky…A pro tohle všechno jsme schopni udělat téměř cokoli. Nechci vám kazit vaši vysněnou představu o Vánocích, ale napadlo vás někdy, do jakého vlaku tento svátek naskočil a kterým směrem se ubírá? Pokud ano, chci se vás zeptat: má s tímto svátkem ještě něco společného narození Božího Syna? Je středobodem všech těch příprav a slavení Pán Ježíš Kristus?

No description yet