Mladý afghánský spisovatel Atík Rahímí (1962) zazářil v roce 1994 debutem Země a popel. Představil se jako vyzrálý autor, jehož netypický styl vyprávění dokázal čtenáře strhnout. Druhým románem Tisíc domů snu a hrůzy potvrdil, že je vynikajícím spisovatelem, jenž umí zpřístupnit i ta nejtajnější pohnutí mysli obyčejných Afghánců, a pochopit tak alespoň část jejich tragického osudu. V perštině výraz tisíc domů znamená labyrint, místo, kde východ a slepá ulička splývají v jedno. Čas se zastaví, na všechno padá temnota a hrůza. Tak alespoň Rahímí nahlíží na Kábul a vlastně na celou zemi v době diktatury v 80. letech 20. století. V těchto kulisách žijí i lidé, z nichž každý se pokouší dostat z pasti různým způsobem: alkoholem, šílenstvím, smrtí, láskou? Atík Rahímí (1962) je patrně nejvýznamnější afghánský autor současnosti. Hned jeho první román Země a popel, známý i z českého překladu, ho představil jako hotového spisovatele, který dokáže skloubit své evropské vzdělání (studoval na francouzském gymnáziu v Kábulu a později do Francie utekl před občanskou válkou) i tradici středoasijského písemnictví. Filmová verze tohoto románu si vysloužila uznání mezi odbornou porotou na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Druhý Rahímího literární počin je mnohem ambicióznější. Román Tisíce domů snu a hrůzy se znovu vrací k tématům, která jsou mu blízká, ale posouvá je do symbolističtější, mýtičtější roviny. Přitom si dílo dokáže zachovat i prvky, jimiž se Rahímího styl dosud vyznačoval: strohost, psychologický vhled, podstatnost dialogu. Překlad jeho poslední knihy Kámen trpělivosti, za niž obdržel Goncourtovu cenu, připravujeme k vydání.

No description yet