Zas a zas se mi zdává o hotelu U Delfína. Ve svých snech do něj neoddělitelně patřím. A moje sounáležitost s ním pořád trvá coby jistý kontinuální stav. Moje sny mi to dávají najevo s naprostou jasností. Hotel U Delfína je v nich zdeformovaný k nepoznání. Je hrozně uzounký a dlouhý. Tak úzký a dlouhý, že spíš než hotel připomíná dlouhatánský zastřešený most. Tenounký most, který se táhne vesmírem od prvopočátků až na sám konec. A já do něj náležím. A kdosi tam pláče. Kdosi tam roní slzy kvůli mně. Hrdina příběhu se vrací na nejsevernější ostrov Hokkaidó, kde před lety zažil napínavé chvíle při hledání tajemné ovce. Zároveň tam přišel o svou přítelkyni, která beze stopy zmizela z hotelu U Delfína. Rozhodne se, že ji musí najít. Na místě starého, zpustlého hotýlku však stojí moderní, komfortní budova. Po zaměstnancích není ani stopy – jen uvnitř stále přebývá Ovčí mužík. Volné pokračování Murakamiho bestselleru Hon na ovci neodložíte ani na chvíli. Sdílet Jakmile se jednou začtete, už se neodtrhnete a já se obávám, že poslední čtvrtinu přečtete na jeden zátah. Nějaké přeskakování stránek vůbec nepřichází v úvahu – to zkrátka nejde - Haruki Murakami totiž po celou dobu nechává cosi zahaleno tajemstvím a jakkoliv je vyvrcholení a závěr doslova jízda, stejně nakonec neprozradí úplně vše. Přesto vás možná překvapí (skalní fanoušky možná ne), že děj vlastně není až tak podstatný. Celá recenze

Více...