Studie je věnována analýze pojmu génia ve filosofii dějin J. G. Herdera. Ztotožnění génia a básníka (filosofa) předcházela recepce antické tradice a modelu umělecké tvorby jako „nápodoby“. Koncem 18. století vykrystalizovala v německé filosofii dvě pojetí génia: první navazovalo na racionalistickou tradici umění jako poznání a nápodoby přírody, druhá usilovala o odpoutání básnictví od přírodních daností a zákonitostí jejich poznání. Nešlo o definici pojmu génius, ale odhalení potencí principu génia pro argumentaci ve prospěch svéprávnosti tvořícího individua, originality tvůrce a nezastupitelnosti díla. Herder přenesl tyto charakteristiky z oblasti kritické filosofie umění, literární teorie a kritiky do politické filosofie národa, která vykreslila ideál němectví, německého národa, Německa a německé individuality. Studii doplňuje překlad Herderových ód: Na génia Německa (An den Genius von Deutschland) a Génius budoucnosti (Der Genius der Zukunft).

No description yet