Publikace kriticky hodnotí státovědné a politicko-filozofické uchopení pojmu moderního státu, jeho krize a jeho legitimity, a to z pozice široce pojaté teorie veřejné volby (politické ekonomie) v deskriptivní rovině a z pozice filozofického anarchismu v normativní rovině. Jednotícím prvkem obou paradigmat je symetrie předpokladů při analýze státu: na stát nelze nahlížet jako na samonosný kolos tyčící se nad společností, nýbrž jako na společenský jev, který vyrůstá z obecnějších společenských fenoménů a jehož morální rozměr vyrůstá z obecných morálních principů. Obě paradigmata bývají vnímána jako „destruktivní“ vůči klíčovým klasickým státovědným konceptům: suverenitě, vůli lidu, ideální reprezentaci nebo legitimitě státu zakládající politickou obligaci. Ne zcela doceňován bývá „(re)konstruktivní“ potenciál teorie veřejné volby a filozofického anarchismu v kontextu „soumraku moderního státu“. Univerzální politickoekonomické instrumentárium (metodologický individualismus, behaviorální symetrie, tržní selhání, spontánní řád, význam incentiv, význam institucí) se jeví obzvláště atraktivní tam, kde se znatelně užší klasický státovědný model nepříliš úspěšně potýká s polycentrickými rysy současného světa. Kolosální tíha moderního státu je totiž do značné míry důsledkem teoretické křehkosti klasického státovědného modelu, který se opírá o porcelánové nohy v podobě značně náročných (až fiktivních) předpokladů a konceptů. Je tedy otázkou, do jaké míry je pozorovaná krize moderního státu krizí reálnou, a do jaké míry jde pouze o krizi teorie státu. Je až paradoxní, že přístupy výrazně skeptické k pojetí státu jako suverénní a legitimní entity mohou být zároveň relativně optimistické k robustnosti “politického trhu” a společenského řádu i v podmínkách postmodernizace státu. Politická teorie nebazírující na kolosálnosti Leviatana je tudíž otevřenější nejenom k možnosti nestátních řešení společenských problémů, ale rovněž k životaschopnosti státu v jeho proměnlivých podobách.

No description yet