Monografie se zabývá důkazy a jejich použitelností v trestním řízení.
V první části knihy je provedena analýza právní úpravy a judikatury k použitelnosti důkazů v trestním řízení. Autorka se věnuje zejména praktickým aspektům nepoužitelnosti důkazů v trestním řízení, zejména možnostem, které právní úprava nabízí k reálnému vyloučení nepoužitelného důkazu ze skutkového hodnocení věci. Neopomíjí ani problematiku použitelnosti důkazů odvozených od nezákonných důkazů a možnosti uplatnění doktríny „plodů z otráveného stromu“ v českém právním prostředí. Nabízí také komparativní vhled do německé a francouzské právní úpravy.
Druhá část monografie se zabývá limity procesní použitelnosti důkazů získaných výpovědí obviněného a svědka. Reflektuje také „nové“ formy důkazů a podrobně se věnuje použitelnosti důkazů získaných pomocí informačních technologií, zejména odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a sledování e-mailové komunikace. Autorka upozorňuje též na aktuální problematiku použitelnosti obrazových, zvukových a jiných záznamů pořízených soukromými osobami.
Závěrečná část monografie sumarizuje návrhy de lege ferenda, které jsou formulovány na základě podobného rozboru platné právní úpravy, judikatury českých soudů, Evropského soudu pro lidská práva a poznatků z praxe.
Monografie je určena především obhájcům, soudcům, státním zástupcům a příslušníkům Policie České republiky.

No description yet