Hádám, jak daleko si budu, sáhnu-li na sebe vypůjčeným gestem, oslovím-li se infinitivem, nebudu-li precizní, růžolící maso, ale pravý úhel. Pravý úhel může být utopicky chápán jako jediný správný úhel (pohledu). Básnické usilování o prostor, kde nic není nakřivo, jako naivní způsob dosažení vnitřní (ne)uspořádanosti. Rovnoběžky, tvary, hrany, poloviny, viny… Stupně jako vývoj. Paradoxy blízkosti a vzdálenosti, pohybu a nehybnosti, klidu a neklidu. Estetika pravoúhlosti jako jediný možný koncept vnějšího vizuálního i vnitřního duševního světa. Pravoúhlé sny. Básně z let 2017 až 2019.

No description yet