Jan Rosacius Hořovský zahajoval modlitbou a kázáním sněm českých stavů 21. května 1618. O dva dny později proběhla známá defenestrace, která roztočila kolo událostí a vyústila v osudnou bitvu na Bílé hoře. Ke smutnému završení došlo 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Zde už Rosacius nekázal, ale dostalo se mu té výsady doprovodit více než polovinu ze sedmadvaceti odsouzených na popraviště. Rozhovory s nimi nechal pečlivě zapsat, takže zde máme popis posledních hodin českých pánů, rytířů a měšťanů, kteří byli z Boží milosti vyvoleni k mučednické smrti na Staroměstském náměstí. Rosacius těmto evangelickým mučedníkům posloužil útěchou, Božím slovem a modlitbou. Ačkoliv formální důvody jejich odsouzení byly politické, všichni popravení rozuměli tomu, že podstatnou věcí a hlavním důvodem jejich odsouzení byla jejich víra. Nedlouho po staroměstské exekuci byl Rosacius spolu s ostatními pražskými duchovními podobojí vypovězen ze země. Odešel do Pirny v Sasku, kde roku 1632 poručil svou duši Pánu.

No description yet