Hejátkova třetí sbírka je zatím nejkonkrétnější co se básnických formulací a obrazů týče. Autor sám je v ní kladný i záporný hrdina a oproti svým předchozím sbírkám konkrétně "bojuje" s tou či onou nepravostí. Mnozí o Hejátkově tvorbě říkají, že není lyrická - mnozí zase naopak, že jde přímo o učebnicovou ukázku lyriky tzv. "nové poezie". Ať již uvěříme tomu, či onomu - faktem bezpochyby zůstává velmi originální, neotřelá a jazykově kvalitní poezie se sociální a politickou tématikou vztahující se k dnešní době. Již jen v tomto samotném detailu Hejátko zaplňuje prázdný prostor. Pokud milujete poezii Karla Kryla, Františka Gellnera, Ivana Diviše nebo třeba Egona Bondyho, může být Hejátko i vaším tipem a to nejen, jakožto potenciální objev české literární scény.

No description yet