V lednu 2014 mi byla diagnostikována rakovina. Kniha Pohyblivý písek ale kupodivu není o smrti a zkáze, ale o tom, co to je lidská bytost. Prošel jsem cestou od dětství až do dnešních dnů a vyprávěl jsem o záležitostech, které na mě měly určující vliv, i o lidech, kteří nám ukázali nové možnosti. Píšu o ženách a mužích, které jsem nepotkal, ale přál bych si to. Píšu o lásce a žárlivosti a o odvaze a strachu. A o tom, jaké to je žít s nemocí, která vás ohrožuje na životě. Tato kniha vypráví také o malířích před čtyřiceti tisíci lety, kteří si pro své umění vybrali ta nejtemnější místa v jeskyních. Anebo o strašidelných příšerách, které se odjakživa snažíme udržet v hlubokých slujích pod švédskou půdou. Je to kniha o lidskosti a o tom, jak jsem žil svůj život. A v neposlední řadě také o radosti z žití, která se vrátila, když se mi podařilo vyhrabat se z pohyblivého písku, který mě málem stáhl pod zem. Sdílet Mankell se vepsal do mnoha knih, ale až v této zanechal kus poselství své doby, svého rukopisu, své ozvěny. Ve mně jeho slova doznívají s pocitem osudového čtenářského setkání. Celá recenze

Více...