"Když člověk jednou zažije úspěch, radost, štěstí, chce to zažívat pořád, je to jako droga.” Bylo mi asi 11 let, zpíval jsem v Praze v sále pro 600 diváků. V zákulisí mě rozezpívávala paní profesorka z lidové školy umění, ale nějak to prostě neznělo, taková suchá barva hlasu ze mě vycházela... "Hynku, počkej tady, za chvilku přijdu,” přikázala mi profesorka a nechala mě samotného za oponou. Zanedlouho se vrátila s banánem, poručila mi, abych ho snědl, což mi sice přišlo divné, ale poslechl jsem. Ta zkušená profesorka věděla, co dělá, najednou mi hlas jiskřil a já tehdy zažil největší úspěch ze všech účinkujících. Po odzpívání si mě totiž publikum ještě svým potleskem na jeviště čtyřikrát vyžádalo! Takže, milí čtenáři žádné žloutky, ale banán, na hlasivky jedině banán! Kniha obsahuje velké množství informaci ze setkání s různými osobnostmi a také velké množství fotografií s barevnou přílohou.

No description yet