Moderní medicína si připisuje jeden triumf za druhým – ví si rady s většinou nemocí a dovede mistrně vyřešit situace, jež by kdysi skončily tragicky. Avšak když přijde na věci nevyhnutelné – na stárnutí a konečnost lidského života – musí se kurativní medicína mnohdy smířit s tím, že člověku už nemá co nabídnout. Profesor chirurgie Harvardovy univerzity Atul Gawande prostřednictvím svého výzkumu a na příbězích pacientů dokládá, jaké utrpení plodí tato situace. Lidé tráví poslední chvíle svého života ve zdravotnických zařízeních, odděleni od svých blízkých, od svého domova, svého života. Rozpačití lékaři nevědí, jak reagovat na pacientovy otázky na smrt a umírání, spoléhají na falešnou naději a „léčí“ pacienta za každou cenu, třebaže tím už jeho život nezachrání ani nezkvalitní. Gawande vedl rozhovory se zdravotními sestrami v hospicech, gerontology i lidmi, kteří učí, jak vést obtížné rozhovory a jak neopomíjet a nezanedbávat to, na čem lidem skutečně záleží. Poutavá, upřímná a lidsky citlivá kniha ukazuje, že nejvyšším cílem není dobrá smrt, nýbrž dobrý život – až do konce.

No description yet