Šedesátá léta uplynulého století byla dobou naděje… Došlo ke skutečné euforii naděje. Ve všem, co člověk koná, je právě ona tím podstatným hybatelem. Malířství poukazuje na dosud nevídanou krásu, architektura je poháněna vyhlídkou na domov, tancem vyjadřujeme touhu po zcela novém a dosud nepoznaném pohybu… // Dnes není po tehdejší euforii ani památky. Naděje se znovu ocitla stranou. Právě proto pokládám za velice důležité začít znovu uvažovat o této bytostně křesťanské ctnosti. Pro náš současný křesťanský život je naprosto rozhodující, jsme-li skutečně lidmi naděje a dokážeme-li ji přinášet světu. (z předmluvy)

No description yet