"Císař na Hrad" znělo před volbou prezidenta v roce 1968 jarní Prahou a skandovali to především studenti a umělci, neboť nositel tohoto jména působil pár let předtím jako ministr školství a kultury. Přestože normalizační doba ho zahnala na dlouhá léta do ústraní, Čestmír Císař nerezignoval a věnoval se politice nadále - sledoval politický vývoj a kriticky jej analyzoval v samizdatových publikacích (Úvahy časové i nadčasové, 1976; Náš spor je zásadní, 1978; Na okraj české otázky, 1984 - souhrn statí byl vydán ve sborníku I kapky proděravějí kámen, 2011). Po společenskopolitické změně v listopadu 1989 se nakrátko vrátil do veřejného života a podruhé se octl v nominaci na Hrad. Roku 1992 odešel na odpočinek, ale nesložil ruce do klína - nadále sleduje politické dění a publikuje. Vrcholným dílem jsou jeho rozsáhlé paměti Člověk a politik. Kniha vzpomínek a úvah (1998), resp. Paměti. Nejen o zákulisí Pražského jara (2005). K nim se řadí i útlá memoárová knížka Moji českoslovenští presidenti (1. vyd. 2006). Obsahuje soubor 10 medailonů devíti hlav československého státu, jež Č. Císař za svého života osobně zažil i poznal, počínaje T. G. Masarykem a konče V. Havlem. Autor líčí jejich životní osudy i působení v nejvyšší státní funkci, hodnotí je z pohledu svých zkušeností a usiluje o jejich pochopení vzhledem k době a poměrům, za nichž vykonávali svůj úřad. Nevšedním zážitkem je i autorův krásný jazyk a vytříbený styl.

No description yet