Text se zabývá prózou dvou současných francouzských autorů. V jejich dílech je zajímavým způsobem zpracován pohled na společensko-ekonomické změny, kterými prošla Francie během dvacátého století. U Jeana Rouauda je to zejména první polovina dvacátého století a její válečná traumata, ale i přerod Francie z rurální země v moderní industriální společnost. U Françoise Bona se zase hlavní pozornost soustřeďuje na přechod od industriální společnosti k postindustriální. Metodologicky je text uchopen pomocí postulátů francouzského filozofa postmoderny Jeana-Françoise Lyotarda a pozorování britského sociologa Zygmunta Baumanna, z jehož prací vzešel pojem tekutá modernita. Základní problematikou předkládaného textu je tedy způsob, jakým současná literatura obráží tyto paradigmatické změny typické pro druhou polovinu dvacátého století tradičně označovanou pojmem postmodernita.

No description yet